Dyslalie je nejčastější a nejrozšířenější porucha komunikační schopnosti u dětí předškolního věku. Jedná o poruchu výslovnosti jednotlivých hlásek. Většinou jde o poruchu funkční při normálně vyvinutých mluvidlech, někdy je ovšem způsobena vadou mluvidel.

Problém se může se týkat pouze jedné hlásky, několika anebo většiny hlásek. Dítě hlásku buď netvoří a vynechává ji, nebo ji nahrazuje jinou hláskou. Patlavost je u dítěte do čtyř až pěti let normální jev a označuje se také jako patlavost vývojová. Pokud se patlavost vyskytuje v dospělosti, je to většinou proto, že v průběhu vývoje řeči v dětství nebylo dosaženo správné výslovnosti. Nejčastěji se vyskytuje porucha výslovnosti těch hlásek, které vyžadují složitou souhru mluvidel. V češtině je proto nejčastější takzvané ráčkování, což je špatná výslovnost hlásky r nebo ř, nebo obou.

Šišlání je porucha výslovnosti sykavek. Může postihovat pouze řadu „s“ (s, c, z, dz) nebo „š“ (š, č, ž, dž), nebo obě. Při sigmatismu řady „s“ je bezpodmínečně nutné podrobné vyšetření sluchu dítěte, protože může jít o poruchu slyšení vysokých frekvencí a pak dítě slyší sykavky zkresleně, např. s jako t.

Méně často bývá narušena výslovnost hlásky l , i když je tato porucha někdy houževnatá a slyšíme ji také v mluvě některých našich špičkových politiků.

Poměrně málo častá je porucha výslovnosti hlásek k, g, ch , při které je velice důležité ověřit funkci patrohltanového uzávěru. Je tedy nezbytně nutné vyšetření u specializovaného ORL lékaře nebo foniatra.

Někdy se vyskytuje zaměňování znělých souhlásek za jejich neznělé protějšky. Místo b je vyslovováno p, místo v je f, místo z je s, místo ž je š, místo g je k.

Do běžné patlavosti se řadí také zaměňování měkkých souhlásek ť, ď, ň za jejich tvrdé protějšky t, d, n.

Porucha výslovnosti samohlásek, například tvrdošíjné zaměňování a za e nebo u za i, není pouhou patlavostí a má zřejmě příčinu hlubší, a to buď v nesprávném sluchovém zpracování, nebo patří k příznakům vývojové dysfázie. Krátké vyslovování dlouhých samohlásek, které se vyskytuje v některých dialektech na severní Moravě , se za patlavost nepovažuje. Je ale velice houževnaté a přetrvává do dospělosti i u osob, u kterých je denní mluvení součástí výkonu profese.

Pro informaci je vhodné uvést, že některé druhy patlavosti mají mnoho variací, odchylek, příčin, které se liší jak polohou mluvidel, tak charakteristickým zvukem. V českém jazyce je známo deset druhů šišlavosti a každý má typický zvuk, který je dán určitým nesprávným postavením nebo pohybem mluvidel. Patří sem sigmatismus mezizubní, přízubní, boční, retní, retozubní, nosový, hltanový, hrtanový, stridorový a vdechový. I když některé druhy jsou spíše raritou, dokazují bohatou variabilitu možných odchylek ve výslovnosti jediné souhlásky nebo příbuzné souhláskové skupiny. Postup logopedické nápravy je samozřejmě u každého typu šišlání jiný a někdy velice svízelný. Nejlehčí formou z hlediska úpravy je mezizubní šišlání, pokud je skus dítěte normální. U otevřeného skusu, tj. když přední zuby dostatečně nedovírají, je nutná spolupráce ortodonta. Velmi vhodná je logopedická reedukace s využitím myofunkční terapie.

Většina poruch výslovnosti je funkčního původu, to znamená, že vzniká nesprávným postavením zdravých mluvidel (rtů, zubů, jazyka, patra, hltanu, hrtanu). Lze je proto úspěšně a beze zbytku odstranit. Správná výslovnost by měla být u každého vzdělaného člověka samozřejmostí.

Výskyt patlavosti v dětské populaci je poměrně vysoký. Výskyt dyslalie je vyšší u chlapců než u dívek. Obvykle je udáván poměr 4:1 v neprospěch chlapců. Mezi nejčastější příčiny se řadí vliv dědičnosti, nesprávný mluvní vzor rodičů, sourozenců, malá pozornost rodičů až výchovná zanedbanost. Dále vadu řeči mohou způsobovat poruchy sluchu, zraku, poruchy CNSW, riziková těhotenství i vlivy prostředí.

Pokud v anamnestickém dotazníku zpozorujeme výskyt dyslalické výslovnosti u rodičů dítěte nebo i udání skutečnosti, že rodič v dětství na logopedii docházel, je tady velká pravděpodobnost dědické pozitivní zátěže. Může se jednat o vrozenou dispozici ve sluchovém rozlišování, artikulační neobratnosti a podobně. Prostředí, které nás obklopuje a jistým způsobem i formuje, má na náš vývoj veliký vliv a nesprávný řečový vzor v rodině, mazlivá řeč na dítě, vada výslovnosti u rodičů, bilingvální prostředí, ale i citové strádání a zanedbávající výchova mohou vést k nesprávné výslovnosti u dětí. Nesprávná výslovnost jedné či více hlásek může přetrvávat až do dospělosti. Většinou se tyto vady dají v dospělosti odstranit lépe než u malých dětí. Dospělý klient lépe spolupracuje, protože mu na výsledku terapie hodně záleží.