Před nějakými čtyřiceti lety nosili ajťáci bílé pláště, podobně jako lékaři, pracovali v běžně nepřístupných místnostech plných obří techniky, téměř nikdo nerozuměl jim ani jejich jazyku nul a jedniček. Oni se však rozhodli svá tajemství i své nástroje sdílet se všemi a vize Billa Gatese z osmdesátek, že jednoho dne bude mít každý člověk na stole počítač, už byla překonána tím, že dnes u nás skoro každý nosí svůj počítač v kapse nebo kabelce. Ovšem ajťákům dál téměř nikdo nerozumí. Zatím.
K čemu je vlastně IT?
Činnost všech organizací i firem se dá rozdělit do pěti oblastí: Produkce (výrobku či služby), Dodání (prodej, poskytnutí), Nákup (vstupů), Správa zdrojů (zařízení i lidských), Účtování (a odvod daní). Ani jedna z nich se dnes nedá dělat efektivně bez podpory IT.
Psaní textů, vyplňování tabulek, zapisování známek, prezentace. Tohle je jen zlomek našeho styku s IT. Za posledních dvacet třicet let se informační technologie (IT) a jejich nástroje plíživě staly nezbytnou součástí pracovního i osobního života. Bez nich spotřebujeme delší čas na dosažení výsledku, hůř komunikujeme s klienty, máme méně kontaktů s přáteli, více nákladů na dopravu – a podobně. Záleží na tom, v jaké oblasti se chceme podpory IT vzdát. A my se často omezovat nechceme, naopak od IT čekáme pomoc, abychom toho zvládli více, rychleji, lépe, přesněji. Kolikrát jde o přání, která by se lépe plnila s kouzelnickou hůlkou. Ovšem IT nástroje se jí (ve správných rukou) v mnohém podobají.
Jak už to ale v životě chodí, podobně jako oheň je IT dobrý pomocník, ale zlý pán. A uživatelem IT je dnes i každý, kdo má v kapse chytrý telefon. Proto potřebujeme profesionály, kteří jsou schopni si udržet přehled v obrovské nabídce rozličných nástrojů, umí je vybrat, napojit na už používané prostředky a zajistit bezpečnost jejich užití. A také potřebujeme ty „hlubinné ajťáky“, kteří rozumějí databázím, programování, tvorbě a úpravám aplikací na míru, správě IT prostředí (i když je takzvaně v cloudu), rozličnému hardwaru a sítím. IT je podpůrná profese, která ovlivňuje veškerou ostatní činnost organizace.
Bohužel, stejně jako všechny takzvané podpůrné profese, jsou i lidé od IT výrazněji ohroženi syndromem vyhoření. Když všechno funguje, jak má, nikdo se o ně nestará a nikdo se s nimi ani moc nepokouší navazovat kontakt, protože jsou docela nesrozumitelní. Když je problém, rázem se na ně snesou hromy a blesky, ač jde často o chybu, jak se říká, mezi klávesnicí a židlí. Proto je dobré si uvědomovat, jak důležitou roli tato podpůrná služba hraje.
Smyslem existence každé organizace totiž je vyrobit a dodat nějaký předmět nebo službu. Od IT čekáme, že to pomůže dělat bez výpadků, s dodržením všech předpisů a náležitostí, v termínech a efektivně. A ajťáci na tom vážně pracují, i když je nevidíte.
Jednou z nejtěžších úloh pro IT tým je vytáhnout z uživatelů, co vlastně doopravdy potřebují (tzv. zadání), aby jim vybrali správné řešení. A ještě těžší je naučit uživatele s dodanými nástroji zacházet.
K obojímu je potřeba komunikace, a to není zrovna nejsilnější doména tradičních IT profesionálů. Jejich oborem jsou spíše stroje, sítě, programovací jazyky. Naštěstí přichází další IT generace, v níž je už podstatně více žen, a ta to spojení mezi počítači a lidmi umí navazovat snáz.
Ajťáci jsou tedy k tomu, aby moderními technologiemi podporovali akceschopnost organizace.
