EDUCA MAGAZÍN

Objednat EDUCU

Chcete-li vyplnit tento formulář, prosím povolte v prohlížeči JavaScript.
Vyberte možnost
Edit Template

Dilema soužití s umělou inteligencí

Umělá inteligence (zkráceně AI z anglického artificial intelligence) v oblasti vzdělávání je téma, jež se mnozí obávají otevřít. A přitom okno do světa AI, třeba v podobě webové aplikace Chat GPT, je už pár měsíců dokořán a (v omezené míře) zadarmo. Pro vzdělanost obecně to přináší řadu dilemat.

Například: bude náš intelekt v době umělé inteligence degradovat, anebo ho dokážeme rozvíjet? „I přes omezenou hloubku znalostí dokáže GPT už dnes úspěšně řešit celou řadu věcí. Nemá sice ještě zásadní porozumění realitě, ale je to poprvé v historii, kdy s umělou inteligencí může vést dialog kdokoli na světě. Už tento vývojový skok tak nastoluje podstatnou otázku: Co dělá člověka unikátním v tomto světě, když intelekt a kreativitu svěřuje strojům, které se budou v blízké budoucnosti učit rychleji než on sám?“ říká Ondřej Vaněk.

Ondřej, s nímž se o problému dnes bavíme, se zabývá i tím, jak by Chat GPT mohl pomoci učitelům individualizovat výuku. Žáci, kteří potřebují více času na určitou látku, by třeba mohli s Chat GPT samostatně opakovat probrané téma. Chat GPT by už dnes mohl předávat dětem poznatky z dějepisu, vysvětlovat zlomky, gramatiku cizích jazyků a tak dále.

Mimochodem zvukový záznam našeho povídání s Ondřejem přepsala do písemné podoby právě umělá inteligence. Technologii, kterou jsem k tomu použil, se říká slabá umělá inteligence. Proč? Užil jsem totiž jednoúčelový nástroj. Dokáže převést zvuk do písma, ale nebude s vámi hrát šachy. Také řízení auta zvládá „slabá AI“, přestože k tomu potřebuje celou škálu schopností a algoritmů. Aspirací vědců je vytvořit silnou, obecnou umělou inteligenci, která dokáže uchopit „neomezenou škálu“ problémů. Jinými slovy stroj by měl zastoupit lidskou schopnost analyzovat problém na základě sumy znalostí a vložit kreativitu, aby našel dosud nepoužité řešení.

„Chat GPT, který dnes symbolizuje pokrok v AI, je zatím textový generátor. Tím, že mu uživatel poměrně jednoduše, slovy či textem, může zadat úkol, zvládne pro něj udělat obrovskou spoustu věcí. Tohle se dřív jen tak nevidělo. Dosud byla každá technologie v oblasti AI zaměřena na jeden druh problému. Většina expertů v oboru očekává, že něco, co bude mít skutečné porozumění realitě, co zastoupí lidský intelekt a kreativitu, vyvineme v následujících deseti až třiceti letech,“ říká Ondřej.

To je relativně krátká doba. Není proto divu, že takto rychlá cesta k silné, obecné umělé inteligenci působí mezi filozofy, psychology a také učiteli neklid. Pokud samovolně, podvědomě anebo možná i pod tlakem „odevzdáme“ poslední zbytky toho, co nás dělá lidmi, tedy intelekt a kreativitu, co bude tím principiálním důvodem k životu? A jaké bude naše místo ve světě? Ondřej si jako otec dvou dcer dobře uvědomuje, že pokud by člověk už neměl důvod, proč dělat to, co dělá, život by pro něj ztrácel smysl. „Životní patos však naštěstí nemizí. Lidé mají na světě spoustu příležitostí, aby mohli najít místo, kde se cítí užiteční. Sdílení intelektu a kreativity s technologiemi tak bude pravděpodobně přirozeným, byť nelehkým vývojovým stadiem,“ komentuje tohle podstatné dilema Ondřej.

Dřív, když člověk začal používat nějakou technologii, nebo říkejme spíše pomůcky, měl k tomu důvod a vždycky získal benefit. Využití skotu k obdělávání polí dalo člověku větší sílu pro práci, kterou už obtížně zvládal. Nemusel tahat pluh. Jízda na koni, a později vlakem, mu dodaly rychlost, kterou do té doby neměl. Ale outsourcovat lze i řemeslnou přesnost. Hodináři byli sice vždycky velmi precizní, ale to, co jsme svěřili strojům při výrobě elektroniky, to už člověk se stejnou přesností a rychlostí nedokáže. Teď nadchází doba, kdy člověk přemýšlí o tom, jaké důsledky může mít předání intelektu a kreativity technologiím, které sám vytvořil. „GPT model už vznikl jako obrovská neuronová síť. Je zákonitě inspirován tím, jak funguje lidský mozek. Nicméně stále je ještě daleko jednodušší než mozek, jak co se týče konstrukce, tak i mechanismů. Přírodní design je stále daleko efektivnější než AI – náš mozek je výkonnější než GPT a spotřebovává k tomu řádově méně energie.“

Sžívání s AI v oblasti vzdělávání připomíná pomalé zavádění internetu v českém školství. A pochyby, zda umělá inteligence nakonec nedegraduje obecnou vzdělanost, jsou jakýmsi „déjà vu“ někdejších nářků, že všeznalý strýček Google odvede mládež od studia. Ale skutečně máme znát přesné datum bitvy na Bílé hoře, když to lze najít v Googlu? Anebo máme spíš rozumět kontextu toho, co po bitvě následovalo – tedy rekatolizaci a návratu německých knížecích rodů do Čech? Kontext, nejen pouhé dotazy, je tím, čím máme nakrmit GPT, chceme-li získat maximum toho, co dovede. Musí náš intelekt nezbytně zakrňovat, pokud inovace a kreativitu odevzdáme kybernetickým strojům?

Na tuto obavu neexistuje triviální odpověď. Otázka proto spíše zní, jak v období rychlého nástupu AI nově definovat vzdělání. Ondřej na to má relativně přímočarý názor. „Vzdělanost a intelekt jsou opřeny o fakta v naší paměti. Nejde být inteligentní, a tedy schopný řešit velmi komplikované problémy, aniž bych měl v paměti obrovskou škálu informací z dané oblasti. Neuronová síť modelu GPT je (podotýkám, že zdánlivě) inteligentní právě proto, že má v paměti otisk obrovské sady faktů a dokáže z nich udělat syntézu, i když jen statistickou. Proto vám udělá rešerši z bezpočtu článků, ale nedokáže zpracovat matematický důkaz. Nedokáže ani zoptimalizovat logistiku ve firmě. Ale demonstruje nám, jak naivní a krátkozraké je tvrdit, že nepotřebuju znát fakta, protože si je vygooglím. Pokud bychom si měli googlit každou jednotlivost, tak s tím přemýšlením nikam nedojdeme. To zásadní pak tedy je, jaký přístup volí současné školství k osvojování faktů,“ dodává Ondřej.

Jisté váhání se zaváděním AI je eticky pochopitelné. Zejména tam, kde požadované vzdělání má být prověřeno náročnou závěrečnou zkouškou. Například při magisterské či dizertační práci je použití Chat GPT jednoznačnou výhodou, někteří dokonce tvrdí, že neodůvodněnou. Eva Nečasová z neziskové iniciativy AI dětem (www.aidetem.cz) má však pravdu, když trefně nabádá: Pojďme změnit větu „Děti budou díky AI podvádět“ na mnohem patřičnější otázku „Jak zavést AI do školních lavic, aby byla přínosem?“ Její přínosná iniciativa, aktuálně možná ještě nedostatečně doceňovaná, představuje dětem od 12 let téma AI v praxi. Eva Nečasová je přesvědčena, že na tak revoluční technologii, jakou je umělá inteligence, musí být společnost připravena, přinejmenším ve smyslu kompetenčním. Proto připravuje návody pro učitele, jak použít AI ve výuce, a také metodiku, jak učit o umělé inteligenci, jak poznat její limity a přednosti a jaký k ní ve výuce zaujímat postoj. Rozhodně stojí za to navštívit webové stránky této iniciativy.

Hybridní doba, jak se nazývá sžívání člověka se supermoderní technologií, je obdobím obrovské akcelerace. Dnes třeba už vidíme průlomové výsledky ve výzkumu proteinových struktur, které přinesly zcela nové léky. Umělá inteligence pomáhá rozlousknout obrovskou komplexitu výzkumu, která původně neslibovala úspěch v rozumně blízké době. Jak s tím souvisí vzdělávání?

Vezměme za příklad již zmíněné dizertační a doktorandské práce. Umělá inteligence pomůže zpracovat záplavu vědeckých článků a informací třeba i z dosud probíhajících výzkumů. „Tohle by mně samotnému strašně pomohlo. Rychle bych získal interpretaci vědeckých článků, které bych do AI nahrál, a lépe bych pochopil podstatu v mnohem kratším čase. I když AI patrně dělá chyby v interpretaci, je jich mnohem míň, než bych býval udělal já sám. Neuvěřitelně by mi pomohla srovnávat a třídit záplavu informací, které bych možná ani nestíhal načíst v určeném čase,“ říká Ondřej. Mnoho učitelů však namítá, že očekává-li se prokázání samostatnosti, pak využití Chat GPT je zjevně podstatnou, netriviální pomocí autorovi. Jiní však na druhé straně tvrdí, že lze rozpoznat rozdíl, pokud autor zadá do Chat GPT prostý úkol „napiš mi diplomku na tohle téma“, anebo když strukturovaně, zadáním kontextu a řady zdrojových článků, postupně vede umělou inteligenci ke zpracování rešerší, s nimiž dosáhne mnohem lepšího výsledku. Doktorand nepochybně dokáže napsat řádově užitečnější dizertační práci s pomocí Chat GPT, než kdyby ji psal bez takové podpory. „Já obhajuji spíše hybridní systém, tedy práci s podporou kybernetického stroje. Současně však říkám: chceš-li fungovat v hybridním systému, musíš – pro stejné závěrečné hodnocení – doskočit řádově o několik stupňů výš, než ten, kdo pracuje sám. Za mě to výborně funguje jako motivační recept. Učitelům doporučuji zadávat studentům oba typy úkolů a odlišně škálovat jejich hodnocení. Doma ať pracují v hybridním modelu, pro práci ve škole bych častěji dával menší úkoly bez podpory AI,“ navrhuje Ondřej. Dilema, zda bude náš intelekt využíváním AI degradovat, anebo zda ho s AI dokážeme rozvíjet, tak bude nejspíš namnoze záviset také na tom, jak vysoko postavíme ve vzdělávacím systému laťku, přes niž se má student dostat.

Jak už to tak s převratnými technologiemi bývá, ani AI nebude mít stejně pozitivní vliv na všechny. Nepochybně budou i takoví, kdo ji nebudou umět nebo nebudou chtít použít. Jedněm díky AI takříkajíc narostou křídla. Jiným by možná bylo líp, kdyby tady nic takového nebylo. „Jedna ‚univerzální cesta‘, jak navigovat děti v této převratné technologické změně, nebude pro všechny nejsprávnější. Naše role, ať už rodičů, nebo učitelů, ale nebude o nic těžší, než jak ji známe z přelomových okamžiků – tou nejdůležitější rolí bude psychologická podpora. Pro naprostou většinu z nás nejsou technologie uchopitelné, nerozumíme jim a nedokážeme odhadnout všechny důsledky a dopady. Proto bude důležité být nějakým způsobem aspoň krok před dítětem a zkusit odezírat, jak na něj změna působí, pomáhat mu zorientovat se a nalézt v té technologické revoluci sama sebe,“ doporučuje Ondřej, sám otec pěti- a osmileté dcery.

Příběh o tom, jak chytrý telefon pronikal do našich životů, se dnes v mnohém opakuje. Také k AI si nakonec rodiče najdou cestu a generace, která je dnes ve školách, ji bude používat intuitivně. Proč tedy máme o AI ve školách s dětmi mluvit? Protože je to poprvé, kdy lidstvo má možnost dialogu s kybernetickým strojem. Dosud jsme technologie úkolovali, zadávali jsme jim více či méně strukturovaný požadavek. Byť třeba dotykem na obrazovce mobilu. Dialog dnes umožňuje svěřovat technologiím daleko větší úkoly a role. A měli bychom chtít, aby to dnešní děti přirozeně zvládly. Měli bychom je naučit zadávat úkoly způsobem, jaký to dnes dělají špičkoví manažeři vůči svým týmům. K tomu je potřeba intelektuální zázemí.

Interaktivní technologie za výzkumníka problém nevyřeší. Aspoň zatím ne. Ukazuje nám ale směr, kterým se osvojování a zpracování informací bude ubírat. Naviguje nás, kam napřít pozornost v oblasti základního vzdělávání.

Chat GPT
Chat GPT (z anglického Generative Pre-trained Transformer) je inovativní technologie, která přináší revoluci v oblasti interakce mezi lidmi a umělou inteligencí. Tento pokročilý systém umožňuje komukoliv komunikovat s umělou inteligencí pomocí textového rozhraní. Chat GPT může odpovídat na otázky, psát články, sumarizovat texty, překládat cizojazyčné texty a mnohem více.

Ondřej Vaněk
Již více než deset let se zaměřuje na objevování obchodních příležitostí řešitelných pomocí technologií umělé inteligence, mezi které patří například strojové učení, optimalizace nebo jazykové modely, jako je ChatGPT. Dnes vede společnost Blindspot Solutions (blindspot.ai), člena skupiny Adastra. Ta je špičkou mezi dodavateli řešení využívajících umělou inteligenci menších i velkých firem. V rámci prestižního žebříčku Deloitte Fast 50 byla tato společnost zařazena dva roky po sobě mezi nejrychleji rostoucí společnosti střední Evropy. Zároveň ji Microsoft v roce 2021 ocenil cenou Microsoft Digital Transformation Award. S Ondřejem jsme mluvili o dilematech a přínosech umělé inteligence ve vzdělávání.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Educa Magazín - 3. číslo titulní strana

Kontakty

info@educamagazin.cz

Letohradská 803/24
Praha 7 - Holešovice, 170 00

© 2023 vytvořeno Higuera web