Šéfkuchař, automobilový závodník a táta dvou dcer Filip Sajler dělá svou práci srdcem a díky kreativitě, rebelskému přístupu a odvaze posouvá už dvacet let hranice ve svém oboru. Vytvořil unikátní koncept firemního stravování a svými projekty dlouhodobě podporuje vzdělávání v gastronomii.

To je tak hrozně hluboká otázka a tak citlivá, že vlastně ani na ni možná nedokážu pořádně odpovědět. Řekl bych, že v tom složení – já, manželka a děti a ten prostor, kde jsme doma, prožívám ty nejšťastnější chvíle, které v životě mám a neustále se to posouvá, když vidím, jak nám ty děti rostou…, takže asi absolutně vše.

Jak to u vás doma vypadá s dcerami, potatila se některá? Zajímá je vaření?

Nevím, jestli se některá z nich potatila nebo pomamila, ale jídlo je samozřejmě nedílnou součástí našeho rodinného života. Mám kolem sebe spoustu kamarádů, kteří také rádi jedí a rádi vaří, často společně cestujeme a cesty samozřejmě spojujeme s jídlem a povídáme si o něm, takže naše holky jsou tím přirozeně ovlivněné. Když doma něco vaříme, tak se mnou holky vaří velice rády a dnes už je spousta jídel, které si umějí samy uvařit a už nemusím mít strach. Poradí si s palačinkami, s vejci i s nějakými jednoduchými jídly, které bez problému zvládnou. Je to přirozené a je pravda, jak se říká, že není potřeba děti vychovávat, ale stačí dobře žít a ony se to naučí. Je vidět, že pokud člověk vše dělá s lehkostí, tak to funguje. Když někdo přichází na návštěvu, tak se u nás hned chystá stůl a dcery přirozeně vnímají, jak je to důležité, když už někoho zvu, musím být skvělý a laskavý hostitel. Vědí, že se na to také musí obléknout, že to je důležitá celková kultura u toho jídla a stolování. Ale samozřejmě jsou to stále děti, takže někdy se to daří lépe a někdy se to daří hůř. U Stelinky mám někdy pocit, že systematické věci trošičku destruuje. Občas jí jako Římanka, zdá se že by u toho nejraději i ležela. Není to určitě dokonalé, ale k dětem patří i ta svobodomyslná část. Myslím, že to, když člověk jen nenápadně ukazuje, jak by se ty věci měly dělat, děti přirozeně nasávají jako houby.

S tím je spojený i celkový přístup k učení, vzdělávání. Jak je to u vás doma?

Je otázka, co je dnes dobře nebo špatně z pohledu vzdělávání, ať už jsou to školy se svobodným přístupem, nebo s klasickým vyučováním. My se ženou se snažíme v rámci možností, aby holky měly nějakou alternativu, nebo aby měly nějaký vhled. Snažíme se vyhledávat ta místa, kde se mohou vzdělávat tak, aby to vyhovovalo jejich charakteru. A řekl bych, že Sophie, ta starší dcera, chodí do takové víc svobodné školy, kdežto zase mladší Stela chodí do školy, kde je nějaký větší vhled do všech detailů, protože ona je velký detailista, takový encyklopedista. Takže my se snažíme hledat to správné, co by jim sedělo, snažíme se vytvořit balanc v tom, jak by jejich vzdělávání mělo vypadat a hlavně se s nimi o tom bavíme, je důležité, jak to vnímají ony. A myslím, že holky jsou dostatečně kreativní, nápadité a bystré na to, aby si dokázaly v určitém momentu v životě vybrat, co je bude bavit a naplňovat. A my jsme si se ženou řekli, že ve všem, co budou chtít dělat, je vždy budeme podporovat, a to snad bude stačit k tomu, aby našly ten svůj šťastný správný směr.

Ony samy přicházejí s nekonečným množstvím nápadů, u nás se stále něco tvoří, máme doma řadu míst, kde mohou holky rozvíjet svoji kreativitu, ať už je to dílnička, hudební škola, také na zahradě se stále něco tvoří. Holky si umějí najít tu zábavu a umějí si najít tu správnou hru, která už je částečně spojena s nějakou prací nebo s nějakou činností, takže u nás se pořád něco děje. A vedle toho moje máma s holkami šije, můj táta má doma dílnu, a tak je tam občas také pustí, aby něco uřízly nebo tam mlátily do hřebíků, což dělají samozřejmě i u nás doma. Takže si myslím, že se toho prakticky naučí hodně a mají to docela pestré.

Vždycky jsem si říkal, že mimo to, že budeme své děti vždy bezmezně milovat, je vzdělání jediná věc, kterou jim můžeme dát, aby měly rozhled. Proto jsme se se ženou vždy snažili vybírat školy velmi poctivě a trošku si s tím i hrát. Ale po tom výběru už to zase tolik neprožívat, protože se musí snažit taky ony, nejen my. To mi přijde klíčové. A možná dnes s těmi znalostmi, které jsem získal v souvislosti s těmi svobodnými školami, bych na to šel ještě alternativněji. Existují určitě i další varianty, které bych možná dnes preferoval, ale je pravda, že člověk se každý den učí a upravuje si názor.

A jaká verze školy ti připadá zajímavá?

Mně se teď líbí příklad svobodných škol, které jsou v Anglii. A taky mi nepřijde špatný model domácího vzdělávání, když na to máte podmínky, a to správné odhodlání. A samozřejmě je důležitý čas, který si musíte pro vzdělávání svých dětí v takovém případě vyhradit. Jsem přesvědčený o tom, že každému vyhovuje něco jiného a je důležité hledat ten nejlepší způsob pro každé konkrétní dítě. Je to hodně o rodičích, aby se snažili pro své děti hledat vhodné alternativy a nebáli se jim ukazovat cestu a možná někdy i vystoupit ze své komfortní zóny rodiče a nechat děti podstoupit i něco, co není nejlepší, ale díky tomu se možná naopak ukáže, co nejlepší je. Ale je to samozřejmě těžké. Já jsem se třeba našich holek nikdy neptal, jaké mají známky, ale vždy jsem se ptal, jestli je to baví, rozumějí tomu a jestli mi k tomu chtějí něco říct.

Každá žena má nejspíš pocit, že mít doma šéfkuchaře je velká výhra. Máš ale řešení i pro uhnanou mámu, co vyzvedne děti v pět ze školky a doma ji čeká další výzva?

Tak to je nahrávka na smeč, samozřejmě. Myslím, že jídlo obecně je dobrý moment, který dokáže rodinu scelovat a nemělo by nikoho stresovat. Ani tu mámu, která nestihla uvařit, nebo tátu, co si s vařením neví rady. Myslím si, že ty hezké chvíle, když sedí ta rodina u stolu nebo když se v létě griluje a jsou všichni pohromadě na zahradě, většinou bývají ty nejlepší. Často jídlo umí rodiny spojovat dohromady. No a my jsme v období covidu zjistili, že gastronomie je velice ohrožená, což byla hodně stresující zkušenost pro někoho, kdo v tomhle oboru podniká dnes už dvacet let. Taková situace nikdy za poslední generace nenastala, bylo to něco nového, tak jsme si řekli, že by bylo dobré zamyslet se nad tím, jak to udělat, aby člověk mohl mít kvalitní jídlo i doma, aniž by musel do restaurace a v kvalitě z farmy na vidličku. A to je sice ve finále samozřejmě částečně namířené proti našemu byznysu, který běžně děláme, ale zamysleli jsme se, objeli jsme kus světa a vzniklo něco, čemu dnes říkáme Cibule. Jídlo. A proč cibule? Cibule je taková krásná vrstevnatá zelenina, často bývá základem většiny jídel, takže z toho vznikl název Cibule. Jídlo a nově Cibule Bistro. A když jsme to všechno objeli a promysleli, řekli jsme Cibule potřebuje jednu základní věc, a to je vývar, poctivý vývar z kostí, vody a zeleniny připravovaný na skandinávské technologii, kterou jsme na naší cestě našli. Takže vznikne pěkný, čerstvý, lahodný, silný vývar plný vitaminů a minerálů, zkrátka výživově bohatá strava. A jak to u toho vaření je, vývar je základ, takže máme v nabídce tři druhy vývaru, hovězí, kuřecí, zeleninový a pho. Což je momentálně limitovaná edice. A když jsme se naučili ve velkém a kvalitně vařit vývar, tak jsme k tomu přidali čerstvé jídlo na každý den, a dnes máme řadu šedesáti jídel a pracujeme na další evoluci.

Vážně je jich už šedesát? To je máte v nabídce všechny naráz?

Vaří se denní i týdenní menu a různě ta jídla rotují, obměňují se, a my je dnes poskytujeme do maloobchodu jako koncovým zákazníkům přes Košík, Rohlík a Foodoru. Plus k tomu máme takový projekt pro firemní stravování, který se jmenuje EatSmart, dodáváme do firem a společností, aby měli zaměstnanci každý den k dispozici kvalitní oběd. A vyvinuli jsme i vlastní inteligentní lednici a aplikaci a tu teď prvního dubna 2024 uvedeme na trh. Takže jsme si řekli, že i firemní stravování, to, na čem jsme vlastně my jako Perfect Canteen vyrostli, potřebuje nějakou evoluci a inovaci, aby bylo dostupné všem. Cesta, kterou jsme vymysleli, je dát dohromady Cibule Bistro a EatSmart, což je perfektní chytrá lednice, která se ovládá přes chytrou aplikaci, a já tomu říkám, že je to něco jako Apple účet pro rodinu. Zaměstnavatel dokáže nabízet zaměstnancům benefit jídla a zaměstnanec si to v té aplikaci sám ovládá. Cibule Bistro přináší i speciální gastronomické události jako například husí hody, komponenty na vaření, sety na vaření, máme před sobou mnoho úkolů. Připravili jsme pro rodinu například ten oblíbený husí set – čtyři stehna, knedlík, zelí. Jen to dáte do trouby a za dvacet minut máte voňavou husu na stole. A myslím, že máme pro všechny dobrou zprávu, někdy od příštího roku budeme i v maloobchodní síti a ta má obchody už skoro všude. Začneme vývary a čerstvými jídly a věřím, že brzy přidáme i ta další jídla, polévky, sety a komponenty na vaření

Filipe, ty máš spoustu nápadů a jsi pořád v jednom kole. Co tě momentálně nejvíc zaměstnává? Na čem teď pracuješ?

Tím, že jsme se stali před časem součástí úžasné rodiné firmy Hopi Holding, tak se otevřel ještě další prostor pro mé nápady. Jsem spolumajitelem jedné z divizí Hopi Holdingu, což je Hopi Chef Tech Food. A Hopi Chef Tech Food si klade za cíl dělat skvělé jídlo, tak aby jídlo bylo radost v kvalitě z farmy na vidličku. Vše je to primárně Cook and Chill, vše je to čerstvé, nic do toho nepřidáváme, prostě vývar, skvělé suroviny, technologie a srdce týmu kuchařů. Myslím si, že to odpovídá tomu současnému trendu a my jsme si řekli, že jestli vaříme v malém nebo velkém, tak koncová filosofie musí být vždy taková, aby odpovídala sloganu Chef Tech a Farm to fork, tedy z farmy na vidličku. Zaměstnává mě ale také naše nejstarší společnost, díky které jsme vyrostli, a tou je Perfect Catering, která dělá eventový catering a v roce 2024 oslaví dvacet let na trhu. Perfect Canteen je zase oblíbené firemní stravování pro byznys klienty a byznys centra, to se nám stále velice dobře daří. No a potom máme ještě naše nové řešení pro to firemní stravování, které stojí na Cibuli Bistro, a to je EatSmart. A značka, která to všechno dohromady podporuje, se jmenuje Perfect Chef, zahrnuje všechny možné produkty, které pomáhají profesionální gastronomii a tomu, jak dobře uvařit i v restauraci, škole, bistru nebo nemocnici. A opět to začíná vývarem, pokračuje to omáčkami, hotovými polévkami, komponenty, vše se to podporuje a spojuje. To znamená ty produkty, které umíme vařit pro hospodyňky domů, umíme vařit i pro náš vlastní byznys a pro gastronomii.

Podporujete ale taky vzdělávání a rozvoj gastronomie…

Ano, mám ještě takový osobní projekt a ten se jmenuje Bocuse d’Or – Food and Beverage Foundation. To znamená, že my chceme podporovat rozvoj gastronomie, klíčová aktivita je pro nás Bocus d’Or, což je největší kuchařská soutěž na světě, kterou jsme vlastně v roce 2023 uvedli do České republiky a budeme v tom dále pokračovat. Potom máme projekty jako třeba Studuj gastro, tento projekt hodně souvisí s tím, o čem se bavíme, o vzdělávání v gastronomii, protože jsme přesvědčeni, že vzdělávání v tomto oboru se nemůže zastavit a ustrnout, takže bychom chtěli v našem projektu Studuj gastro co nejvíce sbližovat všechny skupiny, a to od základních škol až po profesionální gastronomii a podnikatele. Snažíme se co nejvíce sbližovat všechny tyto skupiny dohromady. To znamená motivovat už děti na základní škole, aby šly studovat gastronomii, a když už tu ten obor studují, tak aby se v něm naučily přirozeně pohybovat, aby věděly, jak svou kariéru nastartovat, kam se orientovat, kam se podívat, chceme ty lidi rozvíjet a pomáhat jim, stát se dobrými profesionály a třeba i podnikateli. Chceme, aby to byla taková rozvojová platforma, aby zde děti našly všechno o tom oboru a mohly se podívat, jaké školy jsou na trhu, jak to vyučování vypadá v zahraničí, aby se mohly podívat přímo do restaurace, do provozu, jak ta práce vypadá v praxi. A potom, když už obor začnou studovat, aby věděly, kde se mohou rozvíjet, kde mohou najít to, co momentálně potřebují ke svému profesnímu růstu. Vytváříme místo, kde najdou děti a mladí lidé všechny informace, když chtějí studovat nebo podnikat v oboru gastronomie.

Jak ten nápad vzniknul?

Studuj gastro vymyslel můj parťák Luboš Kastner, se kterým vlastníme Food and Beverage Foundation, což byl projekt, který si žil takovým volným životem a pomáhal motivovat děti v době covidu k vaření. Jídlo, co připravily, dávaly na sociální sítě a soutěžily, kdo bude mít nejvíce lajků. Byla to aktivita, co v čase covidu pomáhala dětem, aby se nenudily a nelenily, aby se i v tak složité době dokázaly zabavit a někam se posunout. A my jsme si následně řekli, že možná nastal čas, aby přišla evoluce číslo dvě, a posunuli jsme celý ten projekt ke konceptu, o kterém jsem mluvil.