Ve Velemínského Studii negativních zážitků z dětství (ACE) se dočteme, že v letech 2007–2017 vzrostl počet případů fyzického a psychického násilí, na které byly upozorněny orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Od roku 1995 do 2017 se navíc zdvojnásobil počet dětí, které byly sexuálně zneužívané. V prevenci a ochraně dětí před takovým násilím se udělaly již mnohé kroky, stále jsme ale nemáme vyhráno.
Z nejnovějších průzkumů vyplývá, že se nejméně každé 5. dítě stane v dětství obětí sexuálního násilí. V letech 2022–2023 narostlo množství obsahu se sexuálním násilím páchaným na dětech o celou čtvrtinu. O co hůř: Hostování obsahu zobrazujícího brutální sexuální násilí na dětech, zahrnující znásilnění, sexuální mučení a sadismus, narostlo mezi lety 2022 a 2023 o 54 %. Dnes už bohužel nestojíme před bojem s násilím jen ve fyzickém, ale i v online světě.
Děti jsou v souvislosti se sexuálně podmíněným násilím obzvlášť zranitelnou skupinou, pro jejíž ochranu by měla jakákoliv společnost udělat vše, co je v jejích silách. Odhalit problém je ale pro většinu z nás obtížné a velmi stresující zejména z důvodu pochyb, zda jsme situaci vyhodnotili správně. Existují už ale osvědčené postupy, kterými můžeme náš závěr potvrdit nebo vyvrátit.
Jak je možné poznat traumatem ohrožené dítě?
Dle infografiky SOFA se potřebujeme zaměřit na fyzické znaky i projevy změn v chování od maskování zranění oblečením, přes strach z fyzického kontaktu, neochotu jít domů nebo skrze častá zranění bez důvěryhodného vysvětlení. Jde o dlouhodobé pozorování impulsů, od těch malých až po velké. Kromě pozornosti očím viditelných znaků je potřeba věnovat pozornost i psychickému stavu dítěte. Je proto nesmírně důležité poskytnout dítěti pocit bezpečí, které můžeme podpořit formou využití seberegulacích pomůcek pro potřebu zklidnění a soustředění se.
Nejen naše, ale i informovanost dětí hraje v tomto tématu důležitou roli. Vyvěšení plakátů, infografik nebo používání metodických karet ze Society for all (SOFA) či Centra Locika může pomoct nejen jednotlivcům, ale celému kolektivu k vybudování důvěry ve školní prostředí, jako symbolu bezpečí. Pracovníci školských poradenských zařízení naleznou mnohé odpovědi v Metodickém doručení „Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol“ vydané MŠMT ve spolupráci s OPS Sirius. Informovaností tak můžeme bojovat s bezprávím a doufat, že se s nově nabitými poznatky v praxi nikdy nesetkáme. Kdyby přece, víme co dělat.
