Monika Plášková se snaží vytvářet takovou školu, do které by sama ráda chodila. Výjimečné klima oceňují nejen žáci a rodiče, ale i její dvě dcery. Více než stoletá vesnická škola ve Slezsku je unikátní nejen svými tanečními přestávkami a hudebním zvoněním, ale také polským vyučovacím jazykem.

Školy s polským vyučovacím jazykem na české straně Slezska mají dlouhou tradici. Kam sahá historie školy v obci Horní Suchá, kde jste ředitelkou?

Začátek školství v Horní Suché se datuje od roku 1810. V druhé polovině 19. století se v místní škole začalo vyučovat v polštině. V té době do ní chodila většina obyvatel a škola s polským vyučovacím jazykem byla jediná ve vesnici. V roce 1828 chodilo do takzvané červené školy 56 žáků, v roce 1920 již 630. Červená se jí říkalo kvůli fasádě z červených cihel. V roce 1930 byla otevřena nová budova nazývaná žlutá škola, která sloužila jako fakultní škola. Během druhé světové války se stala sídlem německých organizací. Umístili zde například vojenskou nemocnici, kam přiváželi raněné. Po válce škola opět začala sloužit polským dětem, ale od konce 50. a začátku 60. let začal počet žáků postupně klesat. Nejhorší časy pro polskojazyčnou základní školu v Horní Suché přišly v polovině 90. let 20. století. Tehdy byl zaznamenán největší pokles počtu žáků. V posledních pěti letech se počet dětí na I. a II. stupni pohybuje kolem 100 žáků. Naše škola pracuje v rámci českého školství na základě programu pro základní školy s výukou v polštině. Všechny předměty jsou vyučovány v polštině, i když samozřejmě dbáme na to, aby absolventi znali také českou terminologii a byli připraveni na další vzdělání na českých středních školách. Všechny třídy ZŠ a mateřská škola se nyní nacházejí v jedné budově v již zmiňované „žluté škole“. Sídlo prošlo kompletní rekonstrukcí a v roce 2025 oslavíme 95. výročí existence školy na současném místě.

Narodila jste se v Polsku, co vás přivedlo do Čech?     

Ano, je to pravda – narodila jsem se ve Varšavě, ale většinu svého života jsem strávila v Dolním Slezsku, nejprve v Kladsku a později ve Vratislavi. Právě tam jsem studovala a po ukončení studií jsem se tam usadila natrvalo. A co mě přivedlo do Česka? Láska. Potkala jsem Čecha, do kterého jsem se zamilovala, a ta láska byla tak silná, že jsem se rozhodla jít za svým srdcem. Dnes jsme manželé a máme dvě dcery, které se narodily v České republice. Žiji zde čtrnáct let a osm let mám i české občanství.

Co jste jako první udělala, když jste si sedla za ředitelský stůl?

V Polsku jsem pracovala v médiích a vedla vlastní PR agenturu. Měla jsem také zkušenosti s výukou na střední a vysoké škole. Vzděláním jsem stejně tak žurnalistka jako učitelka. Na základní školu v Horní Suché jsem nejprve nastoupila jako asistentka pedagoga. To mi pomohlo školu a její chod dokonale poznat. Díky tomu jsem měla v hlavě spoustu plánů, co by bylo potřeba udělat a změnit, ale když přišel můj první den ředitelování, nevěděla jsem, kde mám začít. Bylo to jako skočit do velmi hluboké vody. Začala jsem měnit vzhled školy v očích veřejnosti a rodičů. Navrhla jsem vytvoření nového loga, internetových stránek, škola se objevila na sociálních sítích.

Který z vašich nápadů žáci ocenili nejvíce?

Na tuto otázku by asi nejlépe odpověděli sami žáci. Osobně jsem pyšná na naše melodické zvonky, které jsem zavedla místo tradičního školního zvonění. Máme jich celkem čtrnáct a každou přestávku nám hraje jiná hudba. Jsou to například písničky ze starých pohádek, českých i polských, nejnovější hity, ale také staré písničky z doby, kdy naše učitelky byly ve věku žáků. Zvonění je ve třech jazycích: polském, českém a anglickém. Snažíme se je pravidelně měnit, aby se příliš neoposlouchalo. Například v období Vánoc máme všechna zvonění v duchu vánoční atmosféry, před koncem školního roku jsou to písničky o létě. Mám radost, když slyším, jak žáci zpívají společně se zvoněním a jejich hlas se nese po celé škole. Co ještě? Podařilo se mi zapojit naše žáky do programu Erasmus, například letos byli sedmáci v Holandsku a příští rok plánujeme pobyt na Maltě. V červnu nejlepší žáci pravidelně odjíždějí za odměnu na týden do Chorvatska. Máme školní den bez batohů, nocování ve škole, den jazyků, společné čtení vybraného literárního díla a mnoho dalších akcí, které oživují samotný proces učení. Naši žáci tráví hodně času i mimo školu, například často jezdíme do divadla, kina, planetária, zoo, navštěvujeme zajímavá místa i v Polsku. Děti tak získávají mnoho nových zkušeností.

Co považujete za svůj největší úspěch?

V průběhu posledních pěti let se podařilo zrealizovat řadu stavebních prací, vybudovali jsme jednu novou třídu, rekonstruovali šatny, tělocvičnu i aulu. Žáci mají k dispozici nejnovější techniku IT, jako jsou laptopy a tablety. Nevyužívané místnosti jsme proměnili ve cvičnou kuchyňku a školní klubovnu s knihovnou. Úspěchem je jistě i to, že se mi podařilo navázat velmi dobré vztahy a fungující spolupráci s naším zřizovatelem, tedy obcí Horní Suchá. A za svůj osobní největší úspěch jako učitelky považuji to, že moje žákyně vyhrála mezinárodní recitační soutěž Słowem – Polska, na niž jsem ji připravovala.

Viděla jsem vaše taneční přestávky, které vymyslela překvapivě učitelka matematiky. Přiznám se, že jsem se nikdy ve škole nesetkala s tak uvolněnou a přitom velmi milou atmosférou. Věřila jste hned od začátku, že to bude fungovat?

 Jsem toho názoru, že ve škole je především důležitá dobrá atmosféra a to, aby se dětem chtělo do ní chodit. Aby se s ní ztotožňovaly a prostě ji měly rády. Už od začátku jsem měla vizi vytvořit školu, do které bych sama ráda chodila. Trávíme zde většinu dne – nejen žáci, ale také zaměstnanci. Vždy jsem se v každé své práci snažila dělat to, co mě baví. Není nic horšího než rutina a nuda. Určitě ve škole, jako je ta naše, kde je málo dětí, je snazší realizovat takové projekty. Ale jsem přesvědčena, že by to šlo, i kdyby nás bylo ve škole pětkrát tolik.

Nedávno vás navštívila i první dáma Polska, manželka prezidenta. Jak jste se na tu návštěvu připravovali? 

 Takové návštěvy jsou velmi pečlivě připravovány v každém detailu. Jsou zde stanoveny přísné protokoly, které je třeba dodržovat. Pro naši školu to byla velká pocta, ale také stres a obrovská nervozita. Ukázalo se však, že manželka polského prezidenta je velmi sympatická, navíc sama byla kdysi učitelkou. Bylo zábavné sledovat, jak se protokol hroutí, když první dáma opustila stanovený scénář a například strávila delší čas s našimi dětmi v mateřské škole nebo dovolila žákům udělat si s ní i selfie.

Součástí základní školy je také školka. Kolik dětí máte momentálně ve třídách? 

V tomto školním roce máme dvě třídy mateřské školy, v nichž jsou dětí od 2,5 do 6 let. Maximální kapacita naší školky je pětatřicet dětí a už si nepamatuji, kdy byla volná místa.

V roce 2025 budete mít 95. výročí od založení školy. Jaké chystáte oslavy?

 Prvního září 1930 zazněl v „žluté škole“ první zvonek. Oslavy 90. výročí školy nám bohužel vzal covid a z plánovaných akcí se nic neuskutečnilo. Proto bude výročí v roce 2025 dvojnásobně slavnostní. Máme v plánu například zakopat časovou kapsli pro budoucí generace, vytvořit galerii obrazů v naší aule, kde už je jedno umělecké dílo – triptych od malíře Franciszka Świdra. Chceme též pojmenovat aulu jeho jménem. Určitě vyjde také monografie o historii školy, natočíme film o škole a už nyní zveme na velký slavnostní galavečer.