Dvě mámy Marie a Anna Marie, které společně vychovávají syna, nás pozvaly do své kavárny Bullerbyn na Vinohradech. Herečka Marie a majitelka kavárny Anna Marie tvoří sehraný pár a to, že společně chtějí vychovávat dítě, si uvědomily krátce poté, co spolu začaly chodit.

Co máte jedna na druhé ráda? 

AM: Jedna na druhé máme ráda humor a smysl pro pořádek. Já Marii obdivuju ještě proto, jaká je matka, pro její pedanterii a schopnost dělat věci pomalu.

M: Já mám ráda otevřenost a přímost, se kterou Anna-Marie komunikuje se svým okolím. Někdy je to sice náročný, a ne každý to skousne, ale mně to přijde fascinující. Asi i proto, že je to něco, co sama tak dobře neovládám. Samozřejmě mám moc ráda její smysl pro humor, hodně se spolu nasmějeme. Obdivuju, jakou má fantazii a imaginaci, ten dětský pohled, kterým vidí svět kolem nás. Je v tom neuvěřitelná lehkost. V neposlední řadě mám ráda její empatii a sociální cítění, potřebu pomáhat.

Co vás baví společně? 

AM: Spánek, snídaně, výlety a cestování.

M: Mě vlastně obecně baví život s Annou-Marií. Nekonečné procházky a výlety. Hraní stolních her. Taky společné vstřebávání kulturních zážitků. Rády spolu chodíme do divadla nebo do kina a dlouze pak danou věc rozebíráme.

Vztahy obecně jsou asi nejsložitější věc na světě. Co je pro vás ve vztahu s partnerkou nejdůležitější?  

AM: Čas.

M: Pro mě je asi nejdůležitější komunikace. Ale je pravda, že ne vždy na ni bývá dostatek času. Taky je pro mě ve vztahu důležitý pocit bezpečí a vzájemná důvěra.

Jste holky, co si hrály s panenkami a vždycky věděly, že chtějí děti?  

AM: Já ano, měla jsem panenky, bylo jich hodně, ty hodný se jmenovaly Anička a ty zlobivý Maruška. Bohužel jsem neměla barbínu, ta nesplňovala vysoké estetické nároky mojí matky. Děti jsem chtěla vždycky, s postupujícím věkem víc a víc.

M: No, já si s panenkami moc nehrála. Lezla jsem po stromech, jezdila na kole a neustále něco vyráběla. Ale o tom, že chci a budu mít rodinu, jsem byla vnitřně přesvědčená asi vždycky. Tedy minimálně od té doby, co jsem se tímhle tématem začala zaobírat.

Kdy jste si ujasnily, že chcete mít společně rodinu?

 AM: Asi tak dva měsíce potom, co jsme spolu začaly chodit. Trvalo to ale ještě další tři roky, než přišel syn.

M: To sedí.

Čím vás mateřství nejvíce překvapilo? 

AM: Intenzita, bolest a strach ze smrti.

M: Mírou zodpovědnosti za život někoho jiného. Samozřejmostí postavit něčí potřeby nad své vlastní. Mateřství mi každým dnem nastavuje zrcadlo a to, co vidím, se mi občas nelíbí.

Jakou největší překážku jste musely překonat? 

AM: Rozdělení domácích prací a naše vlastní představy.

M: Myslíte v rámci mateřství? Pro mě byl největší překážkou vlastní strach před samotným rozhodnutím do toho jít. Tím, že v našem případě se to mateřství opravdu jen tak nepřihodí, člověk si dopředu pokládá spoustu otázek, které třeba v hetero vztazích vůbec nepadnou. To rozhodnutí stát se rodičem je v našem případě opravdu hodně vědomé. A toho jsem se prostě lekla.

Daří se vám skloubit rodičovské role s vaší profesí? 

AM: Daří, ale často se kvůli tomu hádáme.

M: Já bych neřekla, že se hádáme. Spíš licitujeme, čí práce je v danou chvíli důležitější. Tím, že obě pracujeme, je pro nás logistika v rámci rodinného celku dost komplikovaná. Výhodou, ale i nevýhodou je, že máme obě nepravidelnou pracovní dobu a část povinností si můžeme přizpůsobit. Ale někdy se to prostě blbě sejde. Pro mě osobně je to kloubení občas dost náročný. Přišla jsem zejména o čas na přípravu, který se do diáře úplně zanést nedá.

Co pro vás znamená rodina? 

AM: Klid, bezpečí a radost. A moře lásky.

M: Závazek, ale i bezpečný přístav.

Co je pro vás v životě nejdůležitější? 

AM: Za nejdůležitější považuji žít život tady a teď a denně děkuju za to, co všechno mám.

M: V tuhle chvíli je pro mě nejdůležitější rodina. Zdraví nás všech. Taky moje práce a fakt, že mě stále ještě naplňuje.

Žijete v bublině? 

AM: Určitě.

M: Ale to asi každý, ne? Důležitý mi přijde připouštět existenci i jiných bublin.

Umíte se vyrovnat s tím, když má někdo na vaši rodinu názor, se kterým nesouzníte? 

AM: Umím, ale většinou se s takovými lidmi nemám potřebu setkat víckrát.

M: V představách ano, ale přímo mě zatím nikdo nekonfrontoval. Takže vlastně nevím.

Co byste si do budoucna pro svou rodinu přály?

AM: Tak já bych si přála, aby syn měl sourozence, ale taky by naší rodině moc pomohlo, kdyby už konzervativci přestali ve sněmovně stavět barikády zákonu o sňatcích pro všechny.

M: Jo, přijetí zákona o manželství pro všechny by naši situaci vyřešilo. Přála bych si, abychom už konečně pro stát nebyli občany druhé kategorie a měli stejná práva jako ostatní. Abych si Annu-Marii mohla vzít a stala se tím pádem matkou našeho syna. Se všemi právy a povinnostmi.