O školním tělocviku a tělocvikářích kolovalo v minulosti spousta úsměvných historek, někteří z nás se na hodiny těšili, jiní se jich děsili. Malí reportéři Jakub a Kryštof nám pomohli zjistit, jak to vypadá v hodinách tělocviku dnes.
Filip: Pane profesore, proč jste se rozhodl stát se učitelem tělocviku?
Jakub Velenský: Studoval jsem původně stavební fakultu ČVUT, ale ta mě moc nebavila, takže jsem pak přešel na FTVS a u toho studia už jsem začal učit. Bavil mě sport, takže jsem našel ideální zaměstnání, které mě doteď strašně baví. Jsem moc rád, že jsem se rozhodl stát se tělocvikářem.
Kryštof: Co vás napadá? Co vás na té práci nejvíce baví?
Jakub Velenský: Nejvíc mě baví bezprostřednost a rozmanitost té práce. Baví mě být mezi mladými lidmi. Člověk si připadá, že tak rychle nestárne. S dětmi je sranda a je to takové bezprostřední zaměstnání, ve kterém můžu předávat to, co umím nejlépe, a to je sport. Můžu dělat každou hodinu něco jiného.
Filip: A jak vypadal tělocvik, když jste chodil na základní školu?
Jakub Velenský: Měli jsme taky dobrého pana učitele, byl mladý a pěkně s námi komunikoval. Zkoušeli jsme úplně všechno přes atletiku, gymnastiku, míčové hry, jezdili jsme na kurzy, takže to vypadalo podobně. Jako teď tady. Jediný rozdíl byl v tom, že jsme měli povinný cvičební úbor a že jsme museli nosit červené trenky a bílé tričko a bylo tenkrát horší vybavení a hřiště bylo pískové, tak jsme se báli, že každým krokem zakopneme. Doskočiště bylo ze škváry, skákalo se do takového hrubšího písku. Myslím si, že jsme se snažili stejně, jen podmínky a vybavení jsme měli horší. Ale i tak nás tělocvik většinou bavil.
Kryštof: A myslíte si, že dnešní studenty baví hodiny tělocviku?
Jakub Velenský: Myslím, že na Gymnáziu Jana Keplera tělocvik studenty baví hodně. Když přijdete do tělocvičny a nedám vám nějaký časový limit, tak vy byste nejraději za dvě minuty už byli po strečinku nebo po rozcvičení a už šli něco hrát. Myslím si, že ty studenty to baví, protože mají spoustu možností. Máme tady halu, věci na gymnastiku, atletiku, posilování, dá se tady dělat téměř všechno.
Teď například mám v primě studenta, který se mi přihlásil, že ho tělocvik těch pět let na základní škole nebavil, že jej paní učitelka nějak neoslovila, nedělali věci, které by ho zajímaly, a najednou tady jako by pookřál, baví ho to, snaží se. Udělal za první pololetí obrovský pokrok. Takže mě hřeje u srdce, že se student dokázal takto namotivovat a jeho maminka za mnou přišla na třídních schůzkách a říkala, že syn doma obden cvičí kontrolní cviky. Snaží se a těší se na tělocvik.
Filip:A kde se inspirujete při přípravě hodin tělocviku?
Jakub Velenský: Samozřejmě že se inspiruji. Učím už dvacátou sezonu, takže už mám něco za sebou, k tomu mám trenérskou licenci, nejvyšší basketbalovou, nicméně ostatní sporty, například gymnastiku často řeším s paní kolegyní a ostatní sporty pravidelně probíráme s kolegy. Sleduji všechny možné sporty v televizi, protože jsem sportovní fanatik, tak se to nadšení snažím přenést do hodin tělesné výchovy. A samozřejmě sleduji, jaké jsou trendy, jestli kratší intervalový trénink nebo nějaký s větší intenzitou, případně delší s menší intenzitou. Stále se učím a té přípravě věnuji poměrně dost času.
Kryštof: A jak se snažíte podporovat týmovou spolupráci a fair play?
Jakub Velenský: Já jsem dělal týmový sport, takže se snažím vám vždycky vštípit to, že když hrajeme nějakou sportovní hru s míčem, klíčovou hru, je přihrávka rychlejší, než když to taháte sami a víte, že máte zvednout hlavu. No, a fair play, to je pro mě také nesmírně důležité. Třeba to, že si jdete na konci hodiny podat ruce, i když je to třeba vyhrocený, tak nakonec stejně podáte ruce, i když jste si nejprve zanadávali nebo brečeli. Nemám rád zbytečné fauly, chování se zbytečnou agresivitou. I když mám rád nasazení, bojovnost, soutěživost, ale vždycky v rámci fair play.
Filip:A jaká je vaše oblíbená sportovní aktivita a proč? Nebo co nejraději děláte? Určitě jakákoli.
Jakub Velenský: Jakákoli. Jsem závislý na sportu, musím se hýbat. Den bez sportovní činnosti je pro mě jako špatný den. Miluju jakékoli míčové sporty, nejvíc basketbal, ale s kamarády fandím a chodím hrát i volejbal, sem tam florbal, ping-pong a mám rád posilování. V zimě miluju lyžování, hlavně to běžecké.
Kryštof: Jaký máte oblíbený nebo vtipný zážitek z hodin tělocviku?
Jakub Velenský: Těch zážitků je tolik, že nemůžu tady nějaký jeden vypíchnout, ale prostě každá hodina je něčím něčím veselá. Já jsem takovej pozitivní člověk, že se snažím udělat jako veselou atmosféru nebo dobrou atmosféru v každé hodině. Myslím si, že legrace nebo sranda a dobrá zábava patří ke sportu.
Kryštof: No. Jaký vliv má podle vás tělocvik na celkový rozvoj studenta?
Jakub Velenský: Když se člověk nehýbe, tak hrozně chřadne, tělo upadá, neposlouchá. Já bych si představoval, že v ideálním případě by mohl být tělocvik každý den. Jenže to není kapacitně splnitelné, ale bylo by to skvělé. Amerika má ten systém, kdy jde ruku v ruce školství se sportem. Tam je možné začít profesionálně za klub hrát až po vysoké škole. Tam všechno sport. Na základce, na střední i na vysoké v rámci školy děláte ještě sport. Jsem rád, že máme skvělé vedení naší školy a máme sportovní náplň. Celé tři hodiny na týden. Jsou školy, kde jsou jen dvě hodiny. Sport formuje nejen tělo, ale celou osobnost.