Vzdělávání žáků bez znalosti češtiny se stalo za poslední dva roky v českém školství velmi diskutovanou otázkou. Jak se český vzdělávací systém staví k uprchlíkům a dalším cizincům, jaké výhody jim poskytuje a jaké zdi staví? A kdo pomůže pedagogům?
České země nebyly nikdy cizincům zcela uzavřené, můžeme je sice do 90. let minulého století považovat za spíše emigrační, o úplné imigrační stopce ale mluvit nelze. Nahlédneme na malou chvíli do let minulých, zjistíme, že v 50. letech přijala ČSR na 12 000 uprchlíků z Řecka, v 80. letech k nám v rámci tzv. internacionální pomoci přicházeli studenti z Angoly, Afghánistánu, Libye, Sýrie nebo Iráku, a v roce 1989 u nás jako žilo na 30–35 000 občanů z Vietnamu, pracující převážně na dělnických pozicích, stejně jako další zaměstnávaná „levná síla“ z Kuby nebo z Polska. Dalo by se říct, že jsme se s různorodými skupinami cizinců potkávali na určitých místech téměř neustále.
S přibývajícími cizinci začal stoupat i zájem o znalost češtiny. Obor čeština jako cizí jazyk, jak ho známe dnes, lze vystopovat zhruba do poloviny 20. století, převážně ve spojení s univerzitním prostředím. S pádem železné opony padly i dosavadní zásady příchodu cizinců do českých zemí a imigrace spontánní začala prakticky ihned převyšovat imigraci řízenou, což samozřejmě zvýšilo počty cizinců u nás. Od té doby čísla příchozích migrantů až na výjimky ročně stoupají.
Rok 2022 byl pro ČR z důvodu vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině v mnohém přelomový. Nejen že zcela poprvé překročily počty cizinců evidovaných na našem území milion, ale enormně vzrostly také počty dětí a žáků v prostředí českého vzdělávacího systému. Proč? Získá-li osoba s cizí státní příslušností v ČR povolení k pobytu na dobu delší než devadesát dnů, vyvstává pro ni také povinnost přihlásit své dítě ve věku povinné školní docházky do české školy. Nesplnění této povinnosti má pro zákonné zástupce dětí stejné následky jako pro Čechy.
Máme zde tedy dítě/žáka ve věku 6–15 let, které potřebuje být ze zákona přijato na základní školu, ale neumí česky. Co s ním? Ať se naučí česky, a až pak nastoupí – pomysleli by si možná někteří z vás. Často čtu podobné komentáře na sociálních sítích a snažím se jejich autorům vysvětlit, proč to není nejen vhodné, ale ani možné. Pojďme si to tedy říct i zde.
Průměrně šikovnému člověku trvá naučení komunikativního jazyka zpravidla dva až tři roky. Tato znalost mu vystačí na rozhovory se spolužáky, objednání jídla v restauraci nebo popis cesty na ulici. Komunikativní jazyk ale není úrovní, na které tento žák zvládne absolvovat běžnou školní výuku a složit potřebné zkoušky. Na porozumění obsahu předmětů, a pro naplnění svého vzdělávacího potenciálu se proto potřebuje posunout na úroveň akademickou, právě její znalost od něj vyžadují učitelé nebo výukové materiály. Na úroveň, kterou si mnozí učitelé představují, se tak náš žák dostane zpravidla až za pět až deset let. V takovém případě by s velkou pravděpodobností do školy nenastoupil vůbec.
V ČR máme ze zákona všichni stejný přístup ke vzdělání, i proto nesmí našeho žáka škola odmítnout z důvodu neznalosti jazyka. Má-li tedy škola kapacitu, přijme ho. V této fázi příběhu vstupují do naší dějové linky pedagogové, poradenská zařízení a platná legislativa.
Je-li do školy přijat žák s cizím státním občanstvím, který není součástí českého vzdělávacího systému déle než deset měsíců, má nárok být zařazen do jazykové přípravy vyplývající z § 20 ŠZ. Žáci bez znalosti češtiny, ale s českým občanstvím nebo ti, co hranici deset měsíců překročili, jsou odkázáni na podporu podle § 16 ŠZ, a tedy podpůrná opatření. 
V 1. stupni PO bude náš žák odkázán na iniciativu školy samotné, a tedy v ideálním případě na absolvování pedagogické a jazykové diagnostiky, nastavení komunikace se zákonnými zástupci (ZZ), vytvoření plánu pedagogické podpory (PLPP) s přílohou plánu jazykové podpory (PJP) a případné zajištění pedagogické intervence (PI), v rámci které se může češtinu učit.
Pro přiznání podpory z 2. a 3. stupně potřebuje náš žák zajít se ZZ do pedagogicko-psychologické poradny (PPP). Na základě neznalosti jazyka zde může získat doporučení na 120–200 hodin výuky češtiny navíc. Na podporu 4. a 5. stupně podpůrného opatření (PO) by mělo být u našeho žáka prokázané zdravotní nebo jiné znevýhodnění (SVP, SPU). To se ale v případě žáka, který česky nemluví, prokazuje v krátkém čase návštěvy poradny jen velmi těžko.
K získání adekvátních doporučení je proto nutná spolupráce poradny a školy jakožto instituce, ve které žák tráví většinu času. Záznamy z pozorování žáka od jeho příchodu do školy až do doby osobní návštěvy poradny mohou být klíčem k úspěchu, stejně jako poskytnutí výsledků pedagogické a jazykové diagnostiky provedené na škole po příchodu žáka, a pak těsně před termínem vyšetření v poradně. Nástroj pro jazykovou diagnostiku je možné zdarma i s metodikou stáhnout buď jako součást Kurikula češtiny jako druhého jazyka na webu Národního pedagogického institutu (NPI), nebo jako samostatný diagnostický dokument od META, o.p.s. na webu Inkluzivní škola. Neví-li si škola rady v otázkách vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ), může se zdarma obrátit na metodickou podporu i poradenství poskytované oběma zmíněnými organizacemi.
Kromě již Mety, o.p.s. a NPI, se mohou pedagogové obrátit také na integrační centra nebo univerzity. Obor češtiny pro cizince najdete např. FF UK, FF MU nebo FF UJEP, obor Učitelství českého jazyka a literatury se zaměřením na žáky s odlišným mateřským jazykem funguje již několik let na PedF MU v Brně, a jako zatím jediný se zaměřuje primárně na výuku žáků, ne dospělých, čímž se od ostatních liší.
Vraťme se ale ještě na malou chvíli k našemu žáku-cizinci, který je na škole, prostupuje ročníky a dostane se před jednotnou přijímací zkoušku (JPZ) na střední školu. V loňském (2023) i letošním (2024) roce mají všichni žáci s přidělenou dočasnou ochranou možnost požádat o uzpůsobení JPZ formou překladu písemného testu z matematiky do ukrajinštiny a nahrazením písemné zkoušky z českého jazyka pohovorem. Z pohledu žáka s dočasnou ochranou jde o velmi vstřícný krok, jak mu umožnit uspět. Nepříjemnou skutečností pro všechny žáky bez dočasné ochrany ale zůstává, že si o obdobné podpoře mohou nechat jen zdát. Jedinou úlevou, kterou mohou k JPZ přes doporučení z PPP získat, je navýšení času a překladový slovník. Zvažte teď sami – je u jazyka, v němž většina slov podléhá flexi, tato podpora pro naše žáky dostačující? Ve statistikách MŠMT můžete vidět vysokou fluktuace žáků-cizinců při přechodu mezi základní a střední školou. Zatímco počty cizinců v základním vzdělávání narostly od školního roku 2012/2013 o více než 58 tisíc, počty žáků-cizinců na středních školách narostly o pouhých 5104, pokud bychom ovšem z tohoto výsledku odečetli poslední školní rok, který byl s ohledem na uzpůsobení zkoušek pro žáky z Ukrajiny výjimečný, mluvili bychom o nárůstu o pouhých 1029. Otázka, která nás v souvislosti s tím může v budoucnu trápit, je, zda se stavěním těchto pro cizince neprostupných bariér nepřipravujeme o budoucí kapacity v oborech, které už dnes kriticky potřebujeme?
