Jak funguje v Japonsku tělocvik na školách a školní sportovní kluby?

Během školní tělesné výchovy se studenti pravidelně setkávají s různými sportovními disciplínami, a to prostřednictvím široké škály soutěží, které trvají přibližně jednu hodinu třikrát týdně. Tento přístup k výuce zdůrazňuje větší zapojení studentů a nabízí jim příležitost k objevování a zdokonalování různých sportů. Jde o přístup, kterým se záměrně podporuje zájem studentů o pohyb a sportovní aktivity.

Japonský přístup k tělesné výchově klade důraz na rozmanitost sportů, které jsou nabízeny na školách. Tímto způsobem mají děti možnost seznámit se s různými druhy pohybu vhodnými pro svůj věk a rozvíjet své motorické dovednosti a mezilidské vztahy.

Mezi populární sportovní aktivity, které jsou organizovány školami, patří fotbal, baseball, basketbal, volejbal, tenis, atletika, stolní tenis, badminton a plavání. Nicméně, v poslední době dochází k posunu směrem k soukromým sportovním klubům. Tyto kluby nabízejí širší spektrum soutěžních možností a mnohé z nich mají za cíl vychovávat profesionální sportovce. Existují však i kluby, které jsou zaměřeny pouze na rekreační sportování a zábavu.

Diskuse o zrušení školních sportovních klubů se objevují v souvislosti se zvýšenou zátěží učitelů, nedostatkem odborníků a klesajícím počtem členů kvůli demografickým změnám. Zároveň roste zájem o soukromé sportovní kluby, kde mohou studenti získat vedení od profesionálních trenérů a dosahovat lepších výsledků, stejně jako o kluby s vyšší kvalitou služeb.

Existují však obavy ohledně finanční dostupnosti těchto soukromých klubů. Někteří studenti by se mohli ocitnout mimo dosah kvůli zvýšení členských poplatků a nákladů na najímání externích trenérů. Toto by mohlo vést k nerovnostem ve sportovních příležitostech pro studenty s různými finančními možnostmi.

V čem má systém podpory sportu na školách podle vás největší přínos?

 Finanční břemeno pro rodiny v podobě členských poplatků zůstává stále relativně přijatelné. S rostoucím počtem zaměstnaných rodičů se stává stále důležitější fakt, že školy zajišťují dopravu do školních klubů nebo že sportovní aktivity probíhají přímo na půdě školy, což umožňuje dětem přesouvat se samostatně. Hodně se tak podporuje vazba a přátelství mezi dětmi ze stejné školy.

Soukromé kluby, vybavené autobusy a dopravními službami, získávají na popularitě, neboť snižují časovou zátěž rodičů tím, že se starají i o víkendové zápasy. V důsledku toho přesouvají talentovaní hráči své aktivity do soukromých klubů, čímž se zvyšuje síla týmů. Mezi talentovanými sportovci se rovněž začíná projevovat tendence k upřednostňování soukromých klubů.

Jak kvalitní je na školách sportovní vyžití pro děti, které ve sportu nedosahují žádných výjimečných výsledků? 

 Odpověď na tuto otázku je trochu složitější.

V posledních letech, zejména v rámci školní tělesné výchovy, pozoruji větší důraz na sebehodnocení než na soutěžení či celkové hodnocení. Například během sportovních dnů, kdy se zapojujeme do vytrvalostních závodů, snažíme se, aby se děti cítily úspěšné na základě svého nejlepšího času spíše než na základě umístění.

Hodnocení dětí je spíše založeno na jejich tvrdé práci a úsilí než na srovnání s ostatními. Myslím si, že to může být pro děti, které nejsou ve sportu tak zdatné, důležité, protože jim pomáhá nalézt svůj vlastní způsob, jak sport vnímat pozitivněji, aniž by se cítily méněcenné. Pokud hledáte skvělé výsledky, je pravděpodobné, že se rozhodnete pro soukromý klub, kde můžete udržovat motivaci plynoucí ze soutěže.

V Japonsku je také znatelný problém klesající sportovní výkonnosti. S postupující modernizací a změnami v okolním prostředí se může stát, že děti nejsou schopny v útlém věku získat základní pohybové dovednosti. Jako rodič však cítím velkou odpovědnost využít všechny dostupné možnosti v Japonsku, abych dětem poskytla příležitost naučit se správně vnímat své tělo a získat lásku ke sportu, která je bude provázet po celý život.