S Pavlem Provázkem, trenérem a výživovým specialistou olympioniků jsme se zaměřili na výživu sportujících dětí. Pavel je zakladatelem sdružení Sportovní dítě a dlouhodobě se věnuje rozvíjení vztahu dětí ke sportu a přírodě.
Výživa sportujících dětí je tématem, které v poslední době hledá na internetu stále větší množství rodičů. Snaží se tím zlepšit výkony svých dětí a někdy mohou zajít až do extrému. Ale kde je hranice, kdy zdravou stravou ještě podporujeme vývoj dětského organismu, jeho výkonnost a kdy mu už spíš ubližujeme? Je vhodné nahradit klasickou stravu suplementy a máme se u dětí zaměřit na příjem sacharidů? Zeptali jsme se nutričního terapeuta a kondičního trenéra Pavla Provázka, který má za sebou třicetiletou praxi nejen s vrcholovými sportovci, ale právě i se sportujícími dětmi.
Pavle, asi vás má první otázka nepřekvapí. Ale zeptat se musím. Jaké jsou základní potřeby výživy sportujících dětí?
Záleží na několika faktorech. Odrazil bych se od výdeje dítěte a jeho nastavení z přirozeného rodinného prostředí. Jsou děti, které jsou schopné sníst absolutně vše. Od banánu přes tvaroh po šunku, protože jsou na to z rodiny zvyklé a berou to jako přirozenost.
Všeobecně děti velmi intenzivně vnímají své matky. A právě tento vzor je důvodem, proč děti začínají přemýšlet, co chtějí jíst a co ne, aniž by znaly pravý původ svých (ne)chutí.
Samozřejmě v určitém věku přichází i vliv kolektivu, kterému jako rodiče těžko zabráníme. Ale dokud jsou děti v rodině, je důležité postavit jídelníček na pevných základech. A to jak v kvalitě, tak ale i v kvantitě. Potřeby sportujících dětí jsou totiž diametrálně odlišné.
Děti se i díky pravidelnému pohybu naučí samy říct, kdy a co jíst. Ale jde o to jim připravit dostatečný a pestrý výběr kvalitní stravy.
Další fáze přichází v pubertě, kdy do celého procesu vstupují hormonální změny a dítě roste a je důležité nepodcenit množství přijímané stravy. Často se podceňuje dostatek bílkovin, které dětský organismus potřebuje pro správný vývoj a růst. Pokud chceme, aby děti sportovaly dlouho a byly zdravé, aby byly klouby a vazy v pořádku, musíme jejich výživě věnovat pozornost. Nevyzývám k extrémům, ale měli bychom nad složením stravy přemýšlet. Na talíři by neměl nikdy chybět kousek sýra, trochu masa nebo mléka. Nezapomínat ani na jednoduché věci, jako je tvaroh s jakýmkoli ovocem a rýže. Hlavně z jídla nedělat vědu.
Kde vidíte největší problém při sestavování jídelníčku?
Právě v tom, že za tím hledáme strašnou vědu. Stačí, aby dítě mělo každý den na talíři jednoduše hodnotné potraviny. Dále je důležité najít takový režim, aby nám příprava jídla nezabrala celý den a nestali jsme se více profesionálními kuchaři než čímkoli jiným. Stačí si vytvořit systém. Spolupracoval jsem například s maminkou, která se v neděli s dětmi domluvila, co chtějí připravit, a děti pak nemohly protestovat, protože si jídlo vybraly samy. Zároveň měla šanci vše upravit tak, aby to hodnotově odpovídalo výživovým standardům.
Na co nesmíme zapomínat, je to, že žádná změna se nedá udělat ze dne na den. Ani u dětí, ani u vrcholových sportovců. Každou změnu musíme pomaličku zasunout, kostičku po kostičce. Například nejdříve začnu řešit svačiny, pak obědy a postupně malými kroky přejdu k nastavení celého jídelníčku. Nejhorší je nastavit šablonu a do ní chtít všechno okamžitě napasovat.
Dá se nějakým způsobem ohlídat dostatečný příjem? A čeho si máme jako rodiče všímat?
Na dětech je to krásně vidět. A ne na pohled. Děti při nedostatečné stravě rychle vadnou., nemají energii a jsou unavené. V tomto ohledu jsou děti moc hezky čitelné, pokud nemají dostatečný přísun energie a živin.
Jaký má strava vliv na regeneraci a růst svalů u sportujících dětí?
Jednoznačný. Děti jsou formule 1 a je otázka, jestli si do auta budeme lít dobrý, nebo špatný benzin. Takové vysvětlení malý sporťák, který sní o tom, že jednou bude jezdit ve velkém autě, pochopí mnohem lépe, než když mu budeme složitě vysvětlovat důsledky špatného stravování. Ale ono se nemusí jednat jen o děti. Před odjezdem na Dakar se mě Martin Macík ptal, co je na jeho tréninku nejdůležitější. Tak jsem se ho naopak zeptal já, co je nejdůležitější na jeho kamionu. A on zcela bez přemýšlení odpověděl, že vše.
Tím jsem chtěl říct, že není nic, co bychom měli preferovat. Ale je dobré dávat to nejlepší do všech oblastí. K čemu nám bude nejlepší trénink, když na něj nebudeme mít energii?
A z toho důvodu bych někdy všem terapeutům doporučoval se jít na tréninky podívat. Pouze od počítače se totiž radí mnohem lépe.
Další otázku bych ráda směřovala na suplementy. Mají u dětí vůbec význam?
To by mělo být úplně to poslední, co bych jako rodič řešil. Pokud dítě bude dobře jíst, nepotřebuje vůbec nic. Spíš by mě zajímalo, co moje dítě snídá, svačí nebo obědvá. Důležité jsou také jeho chuťové preference. V podstatě můžete být michelinský kuchař, ale podstatné je, zda jídlo vaše dítě sní. Často diskutované jsou tyčinky, kterých je na trhu velké množství. Ale já jsem mnohem radši, když si dají banán, jablko nebo hroznové víno. Ale myslete na to, že i ovoce musí odpovídat chuťovým požadavkům malých sportovců.
U chutí bych se ráda zastavila. Jak už jste zmínil, ne každé dítě je jedlík a není schopné samo dojíst svůj výdej. Ani tady byste tedy nesuplementoval?
Ke zjištění slouží různé diagnostiky a vyšetření, ze kterých může vyjít, že tělo má málo bílkovin, které k regeneraci a růstu potřebuje. A to je situace, kdy vám vzdělaný a rozumný nutriční terapeut vysvětlí, kdy je menší zlo použít nějakou kaši nebo přimíchat proteinový nápoj do lívanců nebo jogurtu.
Ani žádné multivitaminy nedoporučujete?
My sami se nyní snažíme vyvinout nějaké multivitaminy pro děti s vhodným obsahem s ohledem na dětský organismus. Hlavně z toho důvodu, že trenéři občas využívají různé bonbony jako odměnu po tréninku a my chceme zajistit jak požitek pro dítě, tak i prostor pro doplnění čerstvou stravou. Co se týče doplňování jednotlivých vitaminů a minerálů, jako je například hořčík, zde bych k suplementaci přistoupil až po důkladném vyšetření krve. My jsme právě o takové vyšetření rozšířili naše služby. Není to nic, co bych doporučoval a navrhoval každému. Ale někdy je těžké určit, proč se dítě nezlepšuje a jeho výkon nekoreluje s ostatními aspekty tréninku. Vhodné vyšetření může být jednou z cest ke zjištění.
Máme u dětí hlídat výši sacharidů ve stravě?
Tak to je otázka. Stejně jako v předchozí odpovědi, je fajn mít přehled, jak nám děti rostou, a pokud je to jen trochu možné, nechat si u pediatra na pravidelných kontrolách udělat diagnostiku malého sporťáka. Zjistit, jak prospívá, a porovnat výsledky s běžnou populací. A teprve na základě výsledků je možné říct, jak moc nebo málo sacharidů vaše dítě má a na co se dále zaměřit.
Obecně bych ale u dětí neřešil předtréninkovou a potréninkovou stravu. Je zcela jasné, že pokud by dítě před tréninkem bylo čistě na sacharidové stravě, mohlo by dojít díky rychlému poklesu glykémie k únavě. Důkladně se tomu věnujeme až u vrcholových sportovců.
Několikrát jsme tu zmínili svačiny. Ale ani toto téma není zcela jednoduché. Nakrabičkovat je není hlavní problém. Ale buďme upřímní, ani aktovka s učením neváží málo a není nafukovací. Jak si tedy poradit?
Souhlasím, není to jednoduché. Ne v každé rodině mohou rodiče vozit děti na kroužky. Ale je velkou výhodou, pokud vedeme děti k samostatnosti a odpovědnosti a již v raném věku je naučíme si vhodnou svačinu koupit. Dnes je výhodou, že díky platebním kartám můžeme děti velmi jednoduše monitorovat, za co svěřené peníze utratí.
Dobře funguje i první společný nákup. Ukázat dětem, co a kde si mohou cestou na trénink koupit. Protože si to dnes mohou už i vyfotit a pak už jdou jen po obrázku. Ty fotky u mě platí i na dospělé. Jsem také velkým zastáncem diskusí s dětmi, proč je lepší koupit si banán než energetický nápoj. Z vlastních zkušeností vím, že to není jednoduché a není to o jednom rozhovoru. Ale do budoucna to vám oběma ušetří spoustu času. Někdy pomůže i rozhovor s někým mimo rodinu, kdo má u dítěte přirozeně větší autoritu.
Velmi důležitou složkou a také velmi opomíjenou je pitný režim. Co by děti měly pít?
VODU! Já mám velmi zkreslenou představu díky našemu kolektivu. Ale u nás je opravdu obrovská výjimka, když si děti přijdou jednou nebo dvakrát za týden říct o sladkou limonádu. Ale jasně že vnímám závislosti na sladkém pití.
Co iontové nápoje?
Záleží jaké. Pokud se jedná o hypotonické nápoje, jejichž složení doplní vitaminy, minerály a látky, které hydratují tělo, ty jsou fajn. A i děti si pochutnají a jsou vhodnou alternativou ke zmiňované vodě.
Ale u isotonických nápojů, kde už jsou ve složení elektrolyty, vápník, sodík, už bych byl obezřetnější. Maximálně bych je doporučil při extrémních podmínkách, například ve velkém horku a podobně. Ale spíš bych se vždy přikláněl k hypotonickým variantám iontových nápojů. Takovým vhodným osvěžujícím nápojem může být například i voda s citronem. Jednoduché, chutné, a hlavně rychlé.
Když jsme u nápojů, musím se samozřejmě zeptat na aktuální téma energetických nápojů. Co říkáte na jejich vzrůstající spotřebu a oblíbenost mezi mladými lidmi a dnes už i dětmi?
Za mě se jedná o velký problém a bohužel legislativa mu jde naproti. Energetické nápoje jsou nesmyslně nabité cukrem, kofeinem a taurinem, což jsou stimulanty, které dětský organismus vůbec nepotřebuje. Nehledě na to, že malý organismus se na tom naučí být rychle závislý.
Ještě mě k tématu stravování napadá jedno téma, které řeší hodně rodičů, a to je strava v průběhu zápasů nebo například závodů plavců, kteří mají během dne několik rozplaveb a děti nejsou schopné mezi jednotlivými úseky něco sníst nebo na to nemají ani chuť. Jak si poradit v těchto situacích?
Já bych optimálně hledal, co dítěti bude chutnat. Dost často používáme již zmiňované přesnídávky s ovocem nebo rýži s ovocem a oříšky. Prostě něco jednoduchého.
Ale mám ještě jednu radu, kterou využívá i Lukáš Krpálek. Když potřebuje dobít energii, dává si kousek šunkové pizzy. Možná se mnou někteří výživoví poradci nebudou souhlasit, ale je to zrovna jídlo, na které děti budou mít chuť, energii jim doplní, a hlavně se po něm budou cítit dobře. Naše představa, že dětem udělám super bio potravinu, se v těchto situacích může naprosto míjet s tím, co dítě v tu chvíli potřebuje.
Pavle, dost rodičů v pubertě sportovců řeší růstové problémy. Ať už to, že rychle vyrostou, nebo naopak nerostou vůbec. Dá se i toto stravou vyřešit?
Dá. Ale musí se najít ideální balanc. A to není kolikrát lehké. Často pomáhá ubrat plyn, i když to dítě, a vlastně ani rodič, nemusí chtít slyšet. Je vhodné do procesu zapojit fyzioterapeuty, lékaře i jiné specialisty.
Skvěle funguje pestrost pohybu. Zapojují se jiné svalové partie, vše se začne rovnat.
Každopádně je nutné používat selský rozum a to, co spousta z nás nechce slyšet, TRPĚLIVOST! A někdy pomůže i změna trenéra.
Když už narážíte na trenéry, mám ještě jeden dotaz, který nesouvisí tolik se stravou, ale s výkonností a psychikou dítěte. Jak moc může ovlivnit změna prostředí, například přesunutí dítěte do vyšší třídy, jeho výkonnost?
Je to jako se vším. Někdy takovou změnu dítě ani nezaznamená. Mám ale příklad klučiny, kterého jsme měli dlouhodobě pod kontrolou. Celou dobu šla křivka krásně lineárně nahoru. Ale pak ho „postaršili“, a najednou se u něho vyskytl blok a vše se zastavilo. Naštěstí jeho okolí dobře zareagovalo, kluk se stáhl zpátky, počkalo se a výkon šel zase opět nahoru.
Právě přetížením může dojít ke stresu a k poklesu výkonnosti. Dítě to vnímá, a i když pro něj jako rodiče chceme to nejlepší, aby se dostalo do vyšších výkonnostních tříd, ne vždy je to ku prospěchu věci.
Důsledkem tlaku trenérů, ale i nás rodičů, sáhněme si do svědomí, je to, že když se s těmito sportovci pak potkám na vysokých školách a ptám se jich, co dělají za sport, většina z nich mi odpoví: dělal jsem basket, fotbal, nebo si dosaďte cokoli jiného. Že byli ve dvaceti letech mistry republiky, už ale dnes nic neznamená. Co mě zajímá, že Kocové je 37 a plavala 2 měsíce zpátky 4 tisíciny za áčkovým limitem na Evropu.
Nebo uvedu další příklad a nepůjdu daleko. Vezměte si Lukáše Krpálka, který stojí na stupni vítězů a vedle něj stojí mlaďoši, kteří mu gratulují a říkají, že ho sledovali, když jim bylo deset a on tehdy vyhrál Rio. Není právě toto krásné na sportu?
Ještě bych se vás chtěla zeptat na druhý extrém výživových požadavků u některých sportů, a to jsou sporty, u nichž se doslova vyžaduje nízká váha. Cyklisti, gymnasti…
To nejsou jen tito jmenovaní, můžeme se bavit i o skokanech na lyžích. A tady nastávají problémy, protože jdeme proti přírodě. Každý jedinec, dítě nevyjímaje, je nějaký somatotyp a my, díky tomu, že si vybral „špatnou disciplínu“, ho odsoudíme k tomu, že ji nemůže dělat. Za mě je toto špatně!
Problém není jen v aktuální váze. Ale hladovění člověka jednou dožene. Dožene ho ve zranění nebo psychických problémech. Dítě vše začne řešit mnohem víc, než je u něj nutné. Stačí hloupá poznámka trenéra, že je tlusté. Ale kde má dítě brát energii? Kde je hranice? Kdo určí, že už je to moc?
Ale jak říkám, trenéřinu nemůže dělat každý, stejně jako ne každý může řídit Formuli 1. Je třeba hledat cit a snažit se poznat, kdy nás dítě vodí za nos a kdy se opravdu něco děje.
Pavle, poslední otázka, která se také začíná objevovat v mnoha diskusích. Jak řešit alternativní stravování u dětí?
Pokud je to jejich vlastní rozhodnutí, a budeme se bavit už o starších dětech, tak bych je to nechal minimálně vyzkoušet. Ale nechal bych jim udělat krevní rozbory, aby bylo vidět, na kolik se změní imunita, obranné látky. Protože, pokud se dostanou za hranu, tak se tělo pomalu začne rozkládat.
Ale dá se s tím pracovat. Hlavní je s dětmi mluvit, bavit se s nimi, jak se v takovém stavu při tréninku cítí. Možná jim zkusit i v tréninku naložit o něco víc, aby viděly, co to s nimi udělá. Dítě, pokud neprospívá, přestane dobře skákat, nebude házet tak daleko, můžou mu začít vypadávat vlasy nebo se mu zhorší pleť. A to jsou viditelné důsledky, na které můžete zaměřit jejich pozornost. Nejde o to něco dětem zakázat, ale ukázat jim vše jednoduchou a srozumitelnou cestou.
Mgr. Pavel Provázek
Kondiční a výživový specialista, je ceněným a mimořádně úspěšným trenérem vrcholových sportovců, včetně olympioniků. Je kondičním trenérem dvojnásobného olympijského vítěze Lukáše Krpálka a spolumajitelem společnosti UP – Unlimited Performance, která se zaměřuje na vývoj a výrobu sportovních doplňků. V neposlední řadě je také zakladatelem sdružení Sportovní dítě, které se dlouhodobě věnuje rozvíjení lásky ke sportu a přírodě u dětí, přesahující olympijské ambice.
