Pozice ředitele školy není ani v nejmenším procházka růžovým sadem. Proč? Ředitel by totiž neměl být jen dobrý lídr a pedagog, ale musí oplývat také skvělými manažerskými schopnosti a mít nervy ze železa. I s příslibem dobrého platového ohodnocení se ovšem zájemci na tyto pozice nehrnou. Na tisíce pracovních nabídek se pak zpravidla hlásí jen jeden až dva uchazeči.
Podle názorů některých členů z facebookové skupiny Učitelé+ je příčinou vysoká byrokratická zátěž, to mj. vyplývá i z výzkumu PAQ Research z roku 2021, ve kterém se dočteme, že má ředitel školy v ČR – v porovnání s ostatními zeměmi EU – druhý nejvyšší podíl odpovědnosti za svá rozhodnutí. Ze stejného výzkumu také vyplynulo, že čeští ředitelé věnují 40 % svého času administrativním výkonům, což je oproti průměru 29 % ve 23 evropských zemích opravdu unikát.
Ministr školství Mikuláš Bek přišel s návrhem centralizovat jinak extrémně decentralizované a rozdělené školství. Situaci by podle něj mohlo vyřešit snížení počtu základních škol. Jak? Spojením menších škol do větších celků. Místo několika ředitelských pozic by tedy byla vypsaná jen jedna. Tento model se v českém vysoce nezávislém školství diskutuje již delší dobu, otázkou zůstává, kdy přijde rozhodnutí konat, a jestli tyto změny nalákají i nové a zejména vhodné zájemce na post ředitele nebo ředitelky. Stále zde totiž máme na jedné straně administrativní zátěž, na straně druhé nedůvěru uchazečů v systém výběrového řízení.
Zpravodajský portál iDnes.cz uvádí, že třetina českých učitelů a učitelek nevěří transparentnosti konkurzů a označuje je za politicky zmanipulované. Mikuláš Bek toto tvrzení úplně nevyvrátil, ale konstatoval, že se případů, ze kterých se podobné diskuse začaly vyvíjet, děje minimum.
Jedno je jisté, má-li škola fungovat, ředitele mít musí, a kdo sám procesem výběrového řízení neprojde, parně zůstane jen u článků a příběhů, které se staly (nebo možná nestaly) někomu jinému.
