Ať jste teď kdekoli, rozhlédněte se kolem sebe. Věřím, že uvidíte alespoň jedno zařízení, které využívá moderní technologie. A co teprve jestli teď jedete metrem nebo jiným dopravním prostředkem! Skoro bych si tipla, že většina očí bude směřovat k mobilu.
A co třeba chytré hodinky? Nezdobí
většinu zápěstí? Čipy, tablety, online platby, nanotechnologie, kryptoměny, robotické operace, umělá inteligence? Slyšíme o nich neustále, ale hlavně s nimi každodenně žijeme. Bez technologií si život už nedokážeme představit, i když se jim někdy bráníme. Přitom pro ně platí stejné přísloví jako pro oheň – technologie jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Je tedy nesmysl je popírat nebo používat argumenty, které jsou zavádějící, případně v nás vzbuzují obavu. Také je ale nesmysl vnímat svůj život prostřednictví displeje telefonu nebo
mít zkaženou náladu, když v hotelu, kde jsme na dovolené, náhodou nefunguje wi-fi.
Technologie by v nás naopak měly vzbuzovat zvědavost a podpořit nás v životě tak, abychom
si ho usnadňovali. Jen je potřeba postupovat pomalu a s rozumem – informovat se, učit se,
co všechno dobré nám mohou přinést, jak nám mohou zkvalitnit život a za co všechno jim můžeme být vděční. Ano, také nepatřím k těm, kteří by technologie přeceňovali a život si bez nich dokážu klidně představit, ale po pravdě už jen na omezenou dobu. Rozhodně však vnímám jejich potřebnost a přesah. Učí nás novým kompetencím a řekněme si upřímně, že ve vzdělávání hrají stále důležitější roli. Díky technologiím můžeme ve vzdělávání doslova čarovat. Je možné vytvářet online kurzy, webové platformy i interaktivní učební materiály. Boří mýty o prezenčním učení
a přicházejí s možností studovat téměř cokoli, kdekoli a kdykoli. Technologie umožnují virtuální diskuse, propojování napříč kontinenty, skupinové projekty, často dokážou i zprostředkovat jednodušeji učební látku. A když nezapomeneme, že mají být používány uvážlivě, s respektem k našim netechnologickým dovednostem a sociálním kontaktům, není třeba se jim bránit. Pusťme je s pokorou dál do našeho života a sledujme, co všechno nám přinesou.
Měňme strach na zvědavost
Žijeme v době, kdy si můžeme vyhledat každou informaci, kterou potřebujeme, bohužel je stále jednodušší narazit na dezinformaci. Kdo se zajímá, ten ví, jak se dezinformacím účinně vyhýbat. Čemu se ale vyhýbáme mnohem obtížněji, to je strach – a ten je společným jmenovatelem dezinformací. Stejné je to i u technologií. Kdo z nás nikdy neslyšel, že například díky umělé inteligenci přijdou o práci všichni spisovatelé, novináři, nově i fotografové? Ale že se naopak bude muset klást větší důraz na ověřování informací, orientaci v textu a souvislosti, to se už nezmiňuje. Každá mince má svůj rub a líc. Doporučením je, nenechat se ovlivnit první informací, netvořit si názor bez znalosti tématu a nechat k sobě promlouvat především ty, kteří se v problematice dobře orientují. Možná zjistíme, že určitá obava je na místě, pokud se ale budeme v tématu lépe orientovat, můžeme s ní dobře pracovat. Samostatnou kapitolou jsou pak sociální sítě, kdy obava z jejich nadužívání je zcela na místě. Je dobré se podívat na to, jak vznikly a jak fungují, co nám přinášejí, a co naopak berou, jak pracují s daty, která o nás zjišťují, a jak pracují s lidskou psychikou a zdánlivou anonymitou. Tady je ale opravdu jen na nás, jak s nimi budeme nakládat a zda budeme věřit jejich síle a objektivitě. Co takhle začít s revizí toho, co a koho chceme na sociálních sítích sledovat, vytřídit si své online přátele a sledující a jejich prohlížení si omezit časově, aby nám zbytečně neukrajovaly z našeho drahocenného času?
Budoucnost je tady
Přiznejme si, že budoucnost je tady. Podívejme
se do nedávné minulosti, kdy placení kartou bylo ještě raritou. Teď už si ani nedokážeme představit, že si s sebou bereme platební kartu fyzicky, když pohodlně zaplatíme telefonem nebo hodinkami. Velmi pravděpodobně, v horizontu několika let, budou naopak raritou papírové peníze. Zkrátka nic není jako dřív. Stále se něco mění, některé profese zanikají, jiné vznikají a bylo tomu tak vždycky. Jediné, co je jiné, je rychlost změny. Všechno se mění turbulentní rychlostí a my se často obáváme spíš samotné změny než nové technologie. Je tedy v našich rukou, jakou technologii si do života pustíme, abychom si ho zjednodušovali. Co zůstává a pravděpodobně i přetrvá, jsme my lidé, se všemi radostmi a starostmi. Mimochodem bez lidí by žádné technologie nikdy nevznikly a jsme to zase jenom my, kdo podněcuje vědu a IT k něčemu dalšímu, novému, pohodlnějšímu.
Regulujme & balancujme
Máte ve svém okolí někoho, kdo miluje technologie? Jako první měl chytré hodinky, nakupuje kryptoměny, investuje online a svoji domácnost ovládá už jen pomocí mobilu? Uznávám, že mnoho technologií zjednodušuje život i mě a že se často cítím až okouzlena tím, co dokážou. Není možné je všechny vyjmenovat a změřit jejich přidanou hodnotu, ale u některých jsem opravdu vděčná, že jsou. Odvrácenou stranou je ovšem jejich nadužívání. Měli bychom být na pozoru, když nám technologie přerůstají přes hlavu. Každý přitom známe svoji míru a vnímáme, kdy se „to“ začíná dít. Už jen vyměnit telefon za knížku, notebook za papír a tužku, televizi za pohled z okna nebo online hovor za osobní setkání pomáhá. Ovlivňujme, co ovlivnit můžeme, aby technologie zůstávaly přáteli. Nikdo z nás přece nestojí o chronické bolesti hlavy, slábnutí zraku, nekvalitní spánek, deprese nebo závislosti. S příchodem nových technologií přicházejí i nové civilizační, možná až „technologické“ nemoci, které naopak náš život devalvují. Jednoduchým příkladem je, že i když máme ten nejnovější mobil, kapitál v kryptoměnách a na pár kliků si koupíme dovolenou na druhém konci světa, tak nejsme spokojení. Klíčové je najít vyvážený přístup k používání technologií a věnovat pozornost jejich vlivu na různé aspekty našeho života.
1. Nenechme si je přerůst přes hlavu.
Jsou to jenom technologie. Když jim dáme příležitost, zvítězí. Stanovme si režim, kdy
a co používat, vypněme oznámení aplikacím, nereagujme na zprávy hned, buďme k sobě laskaví a syťme svoji dobrou náladu obyčejnými věcmi. A zkusme to postupně, vždyť jen nebrat si mobil do ložnice, když jdeme spát, bude náročné. Ale nehledejme argumenty, prostě to udělejme. Stačí si koupit budík. Pro vzdělavatele… Je nezbytné stanovit si jasná pravidla, kdy a jak technologie používat. Zajímejte se o novinky a neodmítejte je. Mají ohromný potenciál a vy jste ti, kteří mají velkou moc tento potenciál dál zprostředkovat. Upozorňujte na rizika jejich nadužívání, ale nezastrašujte – pomáhejte objevovat jejich výhody a využití.
2. Buďme aktivními tvůrci, ne pasivními konzumenty.
Přílišné spoléhání na technologie nám může bránit v rozvoji kreativity. Život online není lepší, jenom tak vypadá. Nenechme náš mozek jako geniální nástroj stagnovat tím, že jen konzumujeme obsahy jiných. Co jste třeba v poslední době sami vymysleli? Jak jste se dokázali zabavit bez technologií? Pro vzdělavatele… Obáváte se, že vás technologie nahradí? Nikdy! Osobní kontakt je nenahraditelný, nicméně když budete dobře balancovat mezi prací s technologiemi a bez nich, získáte více času na formování netechnologických dovedností. Například když děti dostanou referát a vytvoří ho pomocí umělé inteligence, zaměřte se na to, co se dozvěděly a jak rozumějí souvislostem, a ne na to, jak ho vytvářely. Umělá inteligence není strašák, může v nás naopak probudit kreativitu, správně nás nasměrovat a naučit nás ověřování informací.
3. Dělejme v životě i úplně obyčejné věci.
Choďme ven, mluvme s ostatními, zapojme paměť bez pomoci internetu, odložme
alespoň občas mobil a nezapínejme televizi. Kontrolujme nejen svým dětem, ale i sobě, kolik času strávíme na mobilech, tabletech, čtečkách nebo u televize. Tolik, kolik to v součtu bude, bychom měli věnovat i sportu, čtení a životu bez technologií. Pro vzdělavatele… Pořád mají ve vzdělávání velkou váhu povídání, naslouchání, diskuse, vysvětlování, hledání souvislostí, posilování vztahů a podobně. Takové obyčejné lidské dovednosti. Upozorňujte na rizika nadužívání technologií, vysvětlujte jejich přínosy, ale nezapomínejte pracovat s tím obyčejným. Umět si poradit, brečet, když je nám smutno, říct si o pomoc, někomu pomoct, být pokorný, mít úctu ke stáří… mám ještě pokračovat?
4. Dejme prostor své představivosti a fantazii.
Kdo z nás si před spaním třeba sní nebo si bez obav představuje něco hezkého? Usínáme s mobilem v ruce a hned po probuzení už zase sledujeme sociální sítě. Místo toho, abychom se soustředili na budování svého vlastního vnitřního světa, unikáme do světa virtuálního. A přitom je to pro naše psychické i fyzické zdraví klíčové. Jaký je váš vnitřní svět? A jak si ho budujete? Pro vzdělavatele… Máme nekonečnou fantazii a krásnou představivost a byla by škoda ji zadupat do země jen pro to, že budeme pasivně přijímat. Není jednoduché pracovat s fantazií a představivostí, protože se to od nás moc neočekává – proč ale třeba nepoužít zase zmiňovanou umělou inteligenci? Co použít srovnání toho, jaká je naše skutečná představa čehokoli, co si definujete, a jak se liší od té, kterou vytvoří umělá inteligence? Pracujme víc s vizualizací, která je mimochodem zdravá pro zvyšování motivace, sebedůvěry a vytrvalosti při dosahování našich cílů, snů a plánů.
5. Zamysleme se na tím, které technologie nám slouží, zpříjemňují a usnadňují život, ale které můžeme klidně postrádat.
Jsme zase u tradičního seznamu „pro a proti“. Ale ono to opravdu funguje! Tohle je doporučení pro všechny, včetně učitelů
a rodičů. Každý pojímá technologie jinak a takto se můžeme dozvědět, jak o nich přemýšlí ostatní. Nejsem si jistá, jestli třeba dvanáctiletý kluk chápe, proč mu bereme mobil a jak moc je nebezpečné trávit čas na sociálních sítích. Mladí mají dovednost, my máme zkušenost. Propojme to.
6. Hýbejme se.
Nadměrné trávení času u počítače, mobilu nebo televize vede jednoznačně k nedostatečné fyzické aktivitě. Všichni to víme, a tak si občas obujeme tenisky nebo
si zaplatíme permanentku do fitka, ale za čas jsme zase zpět u mobilu nebo televize. Z druhé strany náš pohyb zase podporují chytré hodinky, krokoměry a elektrokola. Ve své podstatě máme ke sportu všichni blíž, zvládneme si snadno změřit své rekordy a vyjet si jednoduše na elektrokole i do vysokých kopců. Ale obezity ve společnosti přibývá. Je to pohodlnějším způsobem života, který nám usnadňují právě technologie. Není to tak trochu začarovaný kruh? Pohyb je přece přirozená součást našeho života, hýbat se umíme všichni, jen na to občas zapomínáme. Nemusíme být rekordmani, stačí, když dokážeme včas vypnout televizi, odložit mobil a půjdeme se projít. Nebo co zkusit místo auta někdy kolo? Nebo elektrokolo? Pro vzdělavatele… Nikdo se nedokáže soustředit delší dobu, děti ještě hůř. A jsme zase zpět u rovnováhy. Když děti pracují s tabletem, je potřeba jim pak dát prostor pro pohyb. Nebo to naopak propojit. Pracovat s aplikací v terénu je tak zábavné!
7. Potkávejme se s ostatními a mluvme spolu.
Vnímáte, jak pořád nemáme na nic a tím pádem i na nikoho čas? Na své přátele, na rodinu ani na sebe samé. Kam ten čas plyne? A kolik času strávíme u notebooku, na telefonu, na sociálních sítích? O hodinu méně u počítače, o hodinu více s těmi, co máme rádi. Myslím, že v tomto ohledu nám technologie slouží dobře – když mi každé pondělí ráno přijde na mobil informace, kolik času jsem u něj denně průměrně strávila, nestačím se divit. Pro vzdělavatele... Tady je vaše role přímo nenahraditelná. I přes veškerou online komunikaci, online testy, online učebnice
a aplikace je osobní setkání nenahraditelné. Potřeba interakce s ostatními je něco, co žádná technologie nedokáže simulovat. Už jen být mezi lidmi a učit se sociálním kompetencím je v dnešní době cennější, než bylo dřív. Dříve to byla samozřejmost, dnes je online a offline svět velmi vyrovnaný. Co všechno se dříve dělalo osobně a dneska online?
8. Nuďme se.
Také si nepřipadáte ve své kůži, když nic neděláte? Také si pořád organizujete čas nebo ho organizujete svým dětem? Vymýšlíte originální aktivity, plánujete, vnímáte přemíru informací? A kdy jste se naposledy nudili? Nepleťme si nudu s „nemít o nic zájem“ nebo s leností. Je to dovednost vědomě nic nedělat, být sám se sebou a svými myšlenkami a mít pocit, že se nudím. Nuda je totiž přirozený emocionální stav, který nám konečně přináší příležitost k přemýšlení nad sebou samým, co chceme a nechceme a co bychom měli změnit, aby nám bylo v životě lépe. Pro vzdělavatele… Ruku na srdce, pracovali jste někdy ve vzdělávání s nudou, nebo nevíte, co dřív, abyste zvládli probrat vše, co jste si stanovili? A umíte se nudit? Mám teď velmi aktuální zkušenost, kdy se mi to povedlo, a bylo to velmi překvapivé a regenerační. Hlava si ohromně odpočinula a já se dokázala vrhnout do nových a obtížnějších úkolů.
9. Zapojujme zdravý rozum aneb dělejme si „plán B“.
Co když nebudeme mít v lese signál a ztratíme se? Co když se mi vybije mobil? Co když mi někdo hackne účet na sociálních sítích? Pro vzdělavatele… Jednoduchá otázka „co byste dělali, kdyby…“ může probudit ohromnou míru kreativity. Pracujme se svými svěřenci na tom, aby dokázali vystupovat ze své komfortní zóny a uměli si poradit i bez technologií. Ze systému jednoduchých otázek až k téměř utopistickým – co byste dělali, kdyby se na 24 hodin vypnula elektřina?
10. Soustřeďme se.
Těžký úkol, ale čím víc informací budeme přijímat, tím víc snižujeme produktivitu a efektivitu toho, co právě děláme. Neodpovídejme na zprávy hned, nečtěme si při obědě zprávy na mobilu, na vyřizování e-mailů si vyčleňme určitý čas. Pro vzdělavatele… Pozornost je velké téma dnešní doby. Bohužel právě díky technologiím a tomu, co nám zprostředkovávají, naše míra soustředěnosti klesá. Naštěstí je pozornost dovednost, kterou lze postupně rozvíjet a zdokonalovat. Problémem je spíš množství podnětů než technologie samotné. Navíc jsou technologie pro současnou generaci dětí a studentů velmi atraktivní. Budujte tedy pozornost právě s technologiemi, uvidíte, že budete za hvězdy.
Na závěr mám jen malou prosbu – vpusťme technologie do vzdělávání. Leccos už s nimi a díky nim umíme, ale nebojme se je zapojit ještě víc. Doba memorování faktů je už dávno pryč, tak jestli jen nevíme, jak na to, zeptejme se právě žáků a studentů – vždyť oni nám dokážou v tolika věcech otevřít oči.
