Umělou inteligenci dnes běžně pouští do svého pracovního života, vytváří s její pomocí digitální módu, sestavuje kreativní koncepty, retušuje. Alexandra Axell je expertkou na reklamu a postprodukci, podle níž AI nástroje rozvazují ruce a pomáhají vytvořit nemyslitelné.

Alexandra spolupracovala se značkami jako O2, Škoda Auto, Adidas, Dove nebo McDonald’s, pro iniciativu Spolu silnější retušovala portrét Petra Pavla a pro Sport Invest pracovala na kalendáři 2020 se všemi českými olympijskými sportovci. Společně jsme si povídaly o tom, jak umělá inteligence (AI) vstupuje do kreativních procesů, jaké dveře otvírá a na co ještě nestačí.

Profesně se věnujete hlavně postprodukci. Na jaké oblasti se zaměřujete a jak jste do své práce začala zapojovat umělou inteligenci?
Po třinácti letech v reklamě na pozici art directora jsem zhruba před pěti lety našla vášeň v postprodukci, které se věnuji dodnes. Jelikož se jedná o reklamní retuš, častokrát jsou motivy velmi různé. Ovládám několik technik nutných pro odvětví automotive, food či fashion, které mě bavily vždycky nejvíce. A AI mi nyní pomáhá s posledními úpravami, korekcí některých částí obrazů či zvětšováním a často s ní pracuji hned na začátku, když vymýšlím koncept. Zkrátka už docela přirozeně vstupuje do několika části mé workflow.

Pomocí AI vytváříte vizuály, které posouvají realitu o stupínek dál. Jak při práci postupujete a umí být umělá inteligence do určité míry kreativní?
V případě vlastních projektů je začátkem procesu vždy určitá inspirace, ať už okolím, hudbou nebo čímkoli zajímavým. Pak následuje hledání těch správných slov a promptování (zadávání dotazů umělé inteligenci) a zakončuji to obvykle nějakými finálními úpravami, ať už v podobě upscalování, gradingu nebo montáží několika motivů do sebe. Pokud bychom se bavili o vizuálních nástrojích, tak to osobně právě pro kreativce vnímám jako pozitivní věc. Častokrát pomůže rozvinout myšlenku. A občas vám ukáže, co by vás ani ve snu nenapadlo. Kurátorovat to ale musíte vy sami.

Jakou nejzvláštnější věc se vám pomocí této technologie podařilo přivést k životu?
Z velké části tvořím spíš reálnější výjevy, a bizarní objevy zatím nechávám stranou na později. Ale určitě doporučuji si třeba pohrát s měřítkem Weird (“–weird”) v Midjourney, to se člověk občas nestačí divit, co vše by se dalo vymyslet. Ale když zabrousím do vzpomínek, určitě velmi zvláštní a zajímavé bylo mé úplně první setkání s AI. Bylo to v roce 2019 v Ars Electronica Center v Linci. Pamatuji si, že jste tam mohli kreslit na obrazovku a každá linka, kterou jste udělali, se transformovala na roztomilou a reálnou fotku kočky. A mohli jste rozpohybovat svým tělem obrazy, například Monu Lisu nebo Marilyn Monroe. Bylo to tenkrát hodně wow, nikdo v té době ještě neznal nástroje, které se mezi veřejnost dostaly minulý rok a letos.

Z vašich nedávných projektů bych ráda zmínila digitální kolekci šatů inspirovaných vizuálem letošního karlovarského festivalu, které jste navrhli se Studiem Diviant. Jak vás takový koncept napadl a co přesně zde bylo vaší rolí?
S první myšlenkou mě oslovila zakladatelka Diviantu Karolina. Nápad jsem vzala a rozvedla do finální podoby, skrz různé varianty promptů, skrz zvětšování, retušování a kombinování obrázků. Mou rolí zde byla kombinace mezi uměleckým vedením, promptováním a postprodukcí, takové 3v1.

Tahle kolekce byla od začátku myšlena jako digitální. Jaká je podle vás budoucnost této digitální módy?
Ano, byla čistě digitální, neexistuje v reálu. Mým názorem je, že to začíná být velké téma a trend a tipuji, že za pár let bude naprosto normální vlastnit část šatníků jen v AR filtrech nebo VR prostředí. Vidím to i jako ulehčení pro planetu, kdy už si nemůžeme dovolit šít další a další trička, která nikdo nechce. Pokud v budoucnu k chytrým mobilům přibudou i chytré brýle a čočky (které už dnes existují, ale stále to není mainstream), tak to bude naše nová realita. Web3, VR a gamifikace všeho okolo k tomu směřuje. O digitální módu se zajímám, a i to je důvodem, že se nyní učím nové programy a věřím, že se mi v budoucnu můžou hodit. Rozhodně to vidím jako velmi zajímavé odvětví, jak už z kreativního, tak finančního pohledu.

Co vás osobně na AI nejvíc baví?
Baví mě, že to je takový nový level pro lidstvo, v podstatě něco jako když se objevil třeba internet. Já říkám, že rozvazuje ruce – můžete ukázat v podstatě cokoli, to by dřív nebylo absolutně možné anebo by to bylo velmi časově a finančně nákladné. Je to taková odpověď na neustále se zkracující a nereálné deadliny.

Můžete zkusit shrnout, co všechno AI digitálním tvůrcům umožňuje? Vidíte zde stále části procesu, které jsou technologiemi nenahraditelné?
Otvírá pomyslné dveře za zrcadlo jako v Alence. Dnes můžete od svého stolu udělat velmi široké spektrum věci. Tvořit AI hudbu, řešit AI v lékařství, psát s AI. Je to asi nová Siri. Nový Google. Můžete vyrobit skoro cokoli. Stále ale existují části úkolů, které musíme udělat manuálně, nemám pocit, že všechno vyřeší jedno tlačítko, stále jsou potřeba nějaké znalosti a zkušenosti. Dobrý koncept vám zatím AI moc nevymyslí, pokusy jsou, ale tam by měl být pořád člověk.

Prozatím cítím, že nám AI práci nevezme, ale vezme nám ji člověk, co si s AI tyká. Řemeslo se začíná transformovat a není cesty zpět. Těším se, až třeba příští rok vyjdou filmy, které už budou v kooperaci s AI nebo personalizované, myslím, že to bude velmi zajímavé.

Jak podle vás digitální tvorba vzniklá za použití AI ovlivňuje sociální sítě, které denně používáme a kde se inspirujeme?
Pro umělce a kreativce je určitě důležité sledovat trendy a sociální sítě, protože trendy tvoříme sami mezi sebou, odkoukáváme něco od sousedů a implementujeme to často do své tvorby, tím se mezi sebou propojujeme a společně se učíme.

Nevýhodou ale samozřejmě je, že spousta lidi dnes nepozná, co je a co není AI, a v tom se můžou skrývat rizika, pokud se budeme bavit o nějakých deepfakes nebo fake news. Osobně doufám, že s generací, která s umělou inteligencí vyroste, klesne i procento lidí, kteří budou fake news věřit nebo je tvořit, protože už na to budou mít aktuálnější názor nebo něco jako šestý smysl.

Vnímáte v tomhle směru také nějaké riziko? Zejména ve vztahu k dětem a dospívajícím?
Riziko samozřejmě vnímám. Už dnes se malé děti na některé věci nechodí ptát svých rodičů, ale ptají se Alexy. Netuším, jaká bude nová generace, ale budeme se muset velmi snažit si zachovat lidskost. Budou mít ale jednu obrovskou výhodu: získají znalosti ještě mnohem rychleji než předchozí generace a spoustu věcí se dozvědí už v deseti letech, ne v dospělosti.

Abychom mohli AI co nejlépe používat, je důležité jí porozumět a znát výhody i nevýhody. Jak byste doporučila začít, pokud s touhle technologií někdo zatím nemá žádné zkušenosti?
Je určitě dobré mít rozhled v tom, jaké nástroje jsou vůbec na trhu. Co k jakému úkolu můžete skutečně použít, to vám ulehčí život. Každý nástroj je zaměřený na něco jiného, musíte proto o věci přemýšlet, vědět, co bude dalším krokem, a vidět finální produkt, abyste mohli vybrat správné „štětce“.

Jako skvělý základ doporučuji zkusit pracovat s Chatem GPT a s Midjourney. Tam nemůžete nic zkazit, ovládání je jednoduché a tipuji, že vás to zabaví na pár dní. Nebo se nejdříve podívejte na YouTube nějakých nadšenců a vše si dopředu poslechněte.

Máte představu, jak byste se vy sama s AI tvorbou dál ráda profilovala?
AI tvorbu už dnes zařazuji do své reklamní workflow a myslím, že to tak bude čím dál častěji. Budete potřebovat vyfotit modelku nebo doretušovat kus domu? Pustíte AI a vyřešíte to s ní. V tuhle chvíli mě láká módní průmysl a uvažuji i o tom, jak ji pojmout víc artově. V budoucnu bych ráda kombinovala AI s AR/VR, ale uvidíme, jaké nástroje dostaneme do rukou v příštích letech.

Sledujte tvorbu Alexandry na LinkedIn a Instagramu: @alexandra.axell