Basketbal je ohromně všestranný sport.„K hraní basketbalu musíš umět všechno,“ říká kapitán týmu U14 Tygři Praha Šimon Novák.

Basketbal je týmový míčový sport hraný s pěti hráči na každé straně. V současné době patří mezi vysoce atraktivní sporty nejen v USA, ale i v ČR a jeho popularita stále stoupá, zejména ve věková skupině 12-19 let. Basketbal je pro svoji napínavost a kreativitu navíc i oblíbeným diváckým sportem.

Jak a kdy jste se dostali k basketbalu?
Šimon: Ke sportování nás přivedli rodiče. Táta jezdí na kole, mamka běhá, ale nikdo z naší rodiny basketbal nehraje. K basketbalu jsme se dostali úplně náhodou. Bylo mi sedm a půl a venku byla zima. Mamka nám pustila film o basketbalu Můj pes Buddy. Hned jsme vyrazili s bráchou a s gumovým míčem na hřiště si zahrát. Pak mamka objevila, že v Suchdole ve škole je basketbalová přípravka, tak nás tam přihlásila.
Alex: Na ten film si pamatuji. Byl o klukovi, který neměl kamarády, ale měl pejska, který s ním hrál basket. Bylo mi šest a kousek, když jsme vyrazili s bráchou na hřiště si to zkusit.

Jaké byly vaše basketbalové začátky?
Šimon: Vůbec mi to nešlo, ale bavilo mě to, protože na tréninku byla vždycky velká sranda. Měl jsem to jako doplňkový sport k atletice. První koš na prvním zápase si pamatuji, tak trochu jsem slavil, ale jinak jsem dělal jakoby nic.
Alex: Pamatuji si jen, co se dělo v zápasech. Více než rok jsem běhal na hřišti jen sem a tam a snažil jsem se, abych dostal míč. Další rok jsem sice míč dostal, ale strašně málo. Nepřestal jsem, protože mě to bavilo při tréninku, a tušil jsem, že až se dostanu někdy k míči, bude to tisíckrát větší zábava.

V čem je basketbal jiný než ostatní sporty?
Šimon: K hraní basketbalu musíš umět všechno, včetně basketbalového myšlení. Musíš být hodně rychlý na nohách, rychle skákat, být explozivní, hodně rychle běhat a hodně rychle u toho přemýšlet. Líbí se mi, že musíš umět přihrávat, střílet, zakončovat u koše, bránit a prostě všechno, co jsem vyjmenoval, akorát to pořadí není přesné.
Alex: Basket je víc o myšlení a je to tvrdý sport. Zkusil jsem fotbal, dělám atletiku, mám rád kolo, lyžování, ale basket mě baví úplně nejvíc.

Jak často trénujete?
Šimon: Trénuju, kdykoliv to jde, to znamená každý den mám nějaký trénink, basket nebo atletiku, a o víkendech jsem na zápasech. Chodím i sám házet si na koš nebo s bráchou. Trénuji i vsedě. Hraju basket na PlayStationu, koukám na všechny basketbalové filmy i dokumenty, neustále sleduju youtubová videa o basketu, sleduji NBA, statistiky a prostě vše kolem.
Alex: Trénuju v týdnu třikrát basket a jednou až dvakrát atletiku. Teď budu mít od září už čtyřikrát basket a atletiku maximálně jednou týdně.

Jaký je váš největší basketbalový zážitek?
Šimon: Mám jich mnoho. Rozdělím to na dvě části. Když hraju a když se jen koukám. Při hře byl mým největším zážitkem zápas na Tygr MINI CUPU proti Děčínu. Tenhle rok MČR, Player Development Camp ČBF, a taky si užívám tréninky se staršími kategoriemi. V druhé koukající se části jsem si nejvíc užil ME v Praze, kde jsem viděl hrát Jokiće a všechny ostatní. Byl jsem se i podívat na zápas FC Barca v Barceloně.
Alex: Dvakrát titul Mistrů ČR a finálový zápas proti Děčínu, jak říkal Šimon. Bylo pět vteřin do konce, dali jsme si timeout a trenér řekl, ať vyhodíme, a ztratili jsme míč. Hráč Děčína najížděl do koše a nasimuloval faul a byl konec a my jsme o bod vyhráli. Najednou se ale pískl ještě faul a přidali další vteřiny. Nakonec jsme vyhráli, ale bylo to strašně napínavé.

Co vám basketbal přináší do běžného života?
Šimon: Zábavu, kamarády, sebevědomí, disciplínu, možnost soutěžení a vlastně mi basket ovlivňuje teď celý život.
Alex: Radost, kamarády.

Vidíte v basketbalu svoji budoucnost?
Šimon: Určitě! Ať je to po stránce hraní, nebo jen zábavy. Určitě bych se chtěl kolem basketu stále pohybovat. Nejlepší by bylo, kdybych ho mohl hrát na takové úrovni, abych se s ním mohl živit. Myslím, že bych zvládl dělat i trenéra, manažera a pokud by nic nevyšlo, nechám si basket jen pro zábavu a myslím, že bych si dokázal najít i jinou práci.
Alex: Ano. Moje cesta do NBA by měla probíhat přes českou repre, pak bych chtěl dostat stipendium do Španělska a tam si mě vyhlídne nějaký agent. No, vím, že je to velký sen, ale bez něj by mě to tak nemotivovalo.

Jak to máš s bráchou? Je výhodou sdílet s bráchou stejnou vášeň?
Šimon: Výhodou je, že si o basketu můžeme povídat, na hřišti si dokážeme číst myšlenky. Nevýhodou je, že když hrajeme ve stejném týmu zápas a můj brácha třeba nedá koš a začne se vztekat, tak se nemůžu soustředit plně na svoji hru, protože to prožívám s ním.
Alex: Nehrajeme spolu moc v jedné pětce, jsme skvěle sehraní, ale nemůžeme to moc využít. Když Šimon hodněkrát nedá koš a v pětce mu nikdo nepomáhá, tak se cítím hodně špatně. Výhodou je, že mě brácha učí hodně věcí, podporuje mě a ani se u toho moc nehádáme.

Kdo je vaším vzorem a proč?
Šimon: Mám jich hodně. Vyberu tři nej. Kobe Bryant kvůli work ethic, mentalitě a kvůli jeho knize Mentalita Mamby. Michael Jordan díky své soutěživosti, mindsetu a dravosti za vítězstvím. Tomáš Satoranský, protože se dostal i z ČR na tak vysokou úroveň a stále zůstal skromný.
Alex: Kobe Bryant kvůli své mentalitě a Michael Jordan, protože pořád tahal tým dopředu.

Slovo rodičů:

Co to znamená pro rodiče, když se dítě rozhodně hrát basketbal?
Začátky nebyly tak složité, zápasy nebyly povinné a tréninky nebyly tak často. Jakmile se kluci naplno opřeli do basketu, znamená to hodně vození na tréninky, a hlavně na zápasy. Hrají za více kategorií, takže pokud nehrají spolu, stane se, že jeden z nás veze jednoho na jeden zápas a druhý zase úplně do jiného města na jiný. Dnes už si na tréninky dojedou sami a na zápasy se střídáme s odvozy mezi rodiči, ale zase dorůstá naše dcera Sára a ta už má také své aktivity. Je to asi podobné jako u většiny sportů, které se hrají na klubové úrovni.

Zasahuje basketbal do chodu rodiny?
Upřímně? Docela dost. Za rok máme minimum společných víkendů, které bychom mohli strávit v klidu bez taxikaření. Lhali bychom ale, kdybychom řekli, že nás to nebaví. Dělá nám radost, jak jsou kluci zapálení, nemusíme je do ničeho nutit, naopak je spíše musíme krotit, aby nebyli stále na hřišti nebo nalepeni na obrazovce a nerozebírali triky jednotlivých NBA hráčů. Podporujeme je, jak potřebují, s vidinou, že je sport hodně vyškolí do života, a hlavně že snad díky němu lépe zvládneme oni i my jejich pubertu.

Slovo trenéra: Lukáš Chábek, tréner U17/U19

Kdy je vhodné začít s basketbalem?
Ideální věk, kdy začít s basketbalem, je mezi šestým a osmým rokem.

Jaké sporty jsou případně vhodné předtím nebo jako doprovodné?
Skvělé sporty před basketbalem jsou atletika a gymnastika. Jako doprovodný sport je vhodné plavání.

Předpoklady pro basketbal?
Vrozené vlohy, somatotyp (výška, atletičnost, koordinace), inteligence, zapálení.