Co je to vlastně svoboda? A jaký význam má ve škole? Slovo, které slýcháme často, a přesto tápeme, co to skutečně je, případně jak ta svoboda vypadá. Svobodu totiž nevidíme, neslyšíme a nedržíme za ruku. Nemá tvar, chuť ani vůni. Přesto je nám blízká, líbí se nám a život už si bez ní dokážeme jen těžko představit.

Svoboda je nejčastěji popisována jako stav bez omezení chování, myšlení, jednání, slova, ale také jako svoboda projevu, volby nebo pohybu. Žádná svoboda ale neexistuje bez zdravých pravidel, norem a hodnot, která jsou takovým pevným základem pro její existenci, a hlavně udržitelnost. Nezapomínejme, že není normou se do svobodného prostředí narodit, ale je velmi cenné a současně závazné ve svobodě žít.

Otázka svobody je složitá, vyžaduje zvažování mnoha faktorů a je předmětem nekonečných diskusí. Z mého úhlu pohledu je svoboda především rovnováha – rovnováha mezi mojí svobodou a svobodou ostatních. A také se na ní podílíme všichni – já, ty i oni. Ačkoliv se říká, že svoboda je jen jedna, její výklad se liší člověk od člověka. Víme třeba, jak pohlíží na svobodu ty nejdůležitější složky vzdělávacího systému – žáci/studenti, rodiče a učitelé? Pojďme spolu nahlédnout pod pokličku toho, co říkají o svobodě oni, protože principy svobody se často formují právě ve školách. Co tedy dělat a případně nedělat, aby se nám hezky svobodně žilo? A to nejen ve škole.

Jak na svobodu (nejen) ve škole?

Mluvme o ní

Svoboda je snadno pochopitelná už pro malé dítě. Dětem lze poměrně jednoduše vysvětlit, že svoboda znamená mít možnost dělat to, co chceme, pokud to není vysloveně špatné, nebo nebezpečné. Mluvme o tom, co je svoboda, jak jí rozumíme, a ptejme se dětí, jak jí rozumějí ony. Dávejme příklady svobodného jednání a poukazujme na to, co s vyjádřením svobodné vůle nemá nic společného. Jestli i vy souzníte s myšlenkou, že svoboda je o rovnováze, zjišťujte, co je rovnováhou mezi vaší a svobodou ostatních. Ukazujme, že být dospělý neznamená mít moc, ale naopak ukázat a nabídnout pomoc v tom, jak demokraticky myslet, jednat a žít. Je také důležité neustále opakovat, že s každým svobodným krokem přichází i odpovědnost – povinnost nést následky svého chování a jednání. A když všechna slova dojdou, stále platí, že příklady táhnou. Někdy tedy není potřeba nic říkat, stačí když sami jdeme příkladem a chováme se tak, jak bychom si přáli, aby se chovali ostatní.

Hýčkejme si zdravé hodnoty

Vyznávat svobodu znamená mít zdravý hodnotový žebříček. Náš výklad svobody se odvíjí od toho, jaké máme životní hodnoty. Všichni víme, že lhát a krást se nemá, že máme pomáhat druhým a že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Ruku na srdce, kdo žije ukázkově a ty správné hodnoty vyznává na jedničku s hvězdičkou? Opravdu jsme nikdy nezalhali? Nejde o to, žít bez chyby a zaváhání, jde o zapojení zdravého rozumu a citu pro to, co je správně. Proč je ale vyznávání určitých hodnot pro svobodu zásadní? Náš hodnotový systém je klíčový pro rozhodování, chování a vnímání světa kolem nás – a to nejen hodnoty samy, ale hlavně jejich širší význam a to, co jejich prostřednictvím přinášíme sobě i společnosti. Například láska – hodnota, kterou vyznává téměř každý – není jenom to, co vnímáme skrz růžové brýle, nebo že milujeme svoje děti, ale také že jsme soucitní a pomáháme nezištně těm, kteří to potřebují. Nebo třeba hodnota vzdělání, kterou nemusíme vnímat přes dobré známky nebo přes status, který prostřednictvím vzdělání získáváme. Důležitější je potřeba vzdělávat se celý život, abychom byli schopní myslet kriticky a vytvářet si zdravé názory. A co třeba humor? Patří mezi vaše životní hodnoty? Humor si musíme hýčkat a kultivovat, abychom žili spokojenější život. Nebo se chceme pořád mračit a brát všechno až příliš vážně?

Pravidla jsou základ

Svoboda bez pravidel je jako strom bez vody – uschne. Pravidla jsou nedílnou součástí svobodného života v demokratické společnosti. Když pravidla chybí nebo se nedodržují, nastává anarchie. Bohužel si často pravidlo představujeme jako něco těsného, direktivního a nesvobodného, případně, co vzniklo, aby se porušovalo – a to je velká škoda. Nevěřím, že se ta následující pravidla nedají dodržet: respektujme ostatní a budeme respektováni sami. Vždycky buďme připraveni nést odpovědnost za své jednání. Svoboda není bezohledná, ani my nebuďme bezohlední. Svoboda je energie, proto ji používejme tam, kde ji znásobíme. Svoboda má své limity, tak opatrně na jejich překračování. Věřím, že to s těmi pravidly nebude tak obtížné. Je třeba si jen uvědomit, že život ve svobodě může být náročný a vyžaduje jisté úsilí a odpovědnost. Nicméně pokud budeme respektovat ostatní, budeme otevření novým a jiným myšlenkám a budeme pracovat na svém vlastním rozvoji, můžeme si užívat svobodu v tom skutečném slova smyslu.

Svoboda je samostatnost

Vést děti k samostatnosti je důležitá součást výchovy. Samostatnost je klíčová dovednost, která nám pomáhá žít v souladu s ostatními lidmi, a vlastně i sebou samým. Bez ní je obtížné se svobodně rozhodnout, jednat a v dnešní době možná i obstát v životě. Určitě mi dáte za pravdu, že si přejeme, aby naše děti vyrůstaly ve svobodné společnosti, jen občas zapomínáme, že demokratické principy se do nás otiskují hlavně v rodině. Dobré je použít ukázku z reálného života – jen těžko dítě naučíme odpovědnosti za svůj život, když za ně budeme rozhodovat my sami, rodiče. A ruku na srdce, jak moc běžné to je. Prostě si s „praktickou demokracií“ někdy nevíme rady, a tak raději volíme něco, co je v dané situaci snadné, na co jsme zvyklí a hlavně nás to nezdrží. Tak zkusme zvítězit nad svou obavou a pochybností a dejme dětem možnost být samostatný – určitě to zvládnou.

Závěrem jen skromné přání – nezapomínejme, že co svobodného můžeme udělat dnes, neodkládejme na jindy – svobodu je potřeba žít tady a teď, zítra už může být všechno jinak.

Tipy, jak se svobodou pracovat

Rodiče

Před mluvením o svobodě bych upřednostnila to, jak skutečně žijeme a jaké hodnoty vyznáváme. Opatrně na hovory v autě, kdy děti rádoby neposlouchají, drobné komentáře na ostatní v jejich nepřítomnosti nebo na to, jak se chováme ke svým rodičům. To vše o nás vypovídá víc než slova. A nebojte se dětem stanovovat určitá pravidla a učit je samostatnosti – bez pravidel se z demokracie stává anarchie a bez jisté míry samostatnosti se člověk v životě ztrácí a přichází o dovednost svobodně se rozhodnout. V životě pravidla téměř vždy nastavují dospělí, co kdybyste si obrátili role a tentokrát nastavily pravidla vaše děti? Věřte nebo ne, je to osvobozující.

Žáci/studenti

Zeptejte se svého učitele, co pro něj znamená svoboda. Dozvíte se díky tomu i mnoho dalších věcí. Je dobré v komunikaci s dospělými připomínat, že nemáte stejnou zkušenost jako oni, ale že máte třeba jiný názor. Opatrně na ubližování slovem – přemýšlejme nad tím, co, jak a komu říkáme. Také tvrzení „mám právo na…“ nebo „já chci…“ se snažme používat co nejméně – často nic neřeší, protože zakrývají to podstatné na komunikaci: naslouchání, dotazování, porozumění a dorozumění se. Nezapomínejme, že se v životě učíme navzájem – děti od dospělých a naopak. Stejně tak kopírujeme své chování, což reálně znamená, že když se sami nebudeme chovat slušně, jen těžko se bude chovat slušně někdo k nám.

Učitelé

Zeptejte se na svobodu svých žáků/studentů jinak – ať ji třeba namalují, zpracují do komiksu nebo postaví z lega. Svobodnému tvoření se meze nekladou. O to víc, že svoboda je mezipředmětové a téměř nevyčerpatelné téma. Zahrajte si na Speaker’s corner a nechte je mluvit o tématech, která jsou příjemná i kontroverzní. A co třeba otázka na hodnoty? Děti často ani netuší, co to hodnoty jsou, anebo logicky vyznávají hodnoty svých rodičů. Co takhle jim nasdílet svůj hodnotový žebříček a přivést je k tomu, jaká je aktuálně jejich nejvyšší životní hodnota = za co by zaplatili všemi penězi světa? A už jste někdy vytvářeli mapu svobody? Vytvořte pomyslnou mapu, kde místo jednotlivých území budou popsány hodnoty, na kterých stojí demokracie. A proč by to nemohla být mapa naší země?